Seoul Rush | BTS

5. kapitola - First training

„Včera jsem mluvil s Jiminem. Prej už si obstaral člověka, co mu trochu vypomůže s autem, ale počítá i s náma," promluvil Jungkook po několika minutách jízdy v naprostém tichu. Chtěl si zapnout rádio, ale trochu se obával vůbec se něčeho v autě dotýkat – Taehyung už od rána vypadal, že je solidně nakrknutý a on ho nechtěl dráždit ještě víc. Měl s tím neblahé zkušenosti, které mu jen ukázaly, že by takové situace raději neměl vyvolávat.

Opticky to vypadalo, že je silnější, než starší hnědovlásek – svalnaté břicho, hruď, vypracované bicepsy, nebylo tajemstvím, že si rád zašel do posilovny. Na rozdíl od jeho kamaráda, který zvnějšku působil pohuble. Pod oblečením se svaly sice skrývaly, mladší jeho postavu doopravdy zbožňoval, ale jen málokdo by řekl, že je umí tak perfektně ovládat.

Jungkook viděl, jak se umí rvát – ani nemusel být účastníkem bitky, aby mu to nahnalo strach. Stačilo se jen dívat, nečinně přihlížet tomu, jak mladík svého soupeře drtí, zasazuje rány jednu za druhou a protivník s tím nemůže nic udělat. Vždy zasahoval bolestivá a zrádná místa, zároveň dokázal využít všeho, co se ostatním zdálo jako nedostatky – například jeho nízká váha byla ve skutečnosti výhodou.

Zavrtěl nad svými myšlenkami hlavou, matně zaslechl jakési zabručení, které starší vydal možná jako známku souhlasu nebo porozumění. A prostor se znovu ponořil do ticha. Mladší se raději ani neodvažoval znovu promluvit – nabyl pocitu, že kdyby to udělal, nejspíš by byl přiškrcen a o to opravdu nestál.

Taehyung zastavil, prudčeji, než měl sám původně v plánu, takže to oběma chlapci škublo dopředu a jejich záda následně opět narazila do sedačky. Nacházeli se za městem, v místech, kde se rozprostíraly už dávno nepoužívané silnice. Jejich stav shledali dostačujícím na trénink, takže se jednalo o perfektní místo, kde sešlápnout plyn k podlaze a nepřijít k újmě za ohrožování ostatních. Na prázdné silnici nebylo koho ohrožovat.

„Chceš začít?" zeptal se starší s vynuceným klidem, dusil v sobě vztek a otrávenost. Sám si nebyl tak docela jistý, co ho naštvalo, ale nejpravděpodobnější příčinou se stali jeho šéf a spolupracovníci. Den ode dne ho vytáčeli čím dál víc a on se musel opravdu držet, aby někomu nenatáhl nebo něco nerozbil. A každým dnem se to stávalo o to těžším.

„N-ne, začni ty. Je to tvoje auto a myslím, že máš právo se v něm konečně doopravdy projet," Jungkook mluvil tišeji, než u něj bylo zvyklé, vedle mladíka, ze kterého div nestoupala pára, značně znervózněl. Vždycky býval sebevědomý v jakékoliv situaci, i když ve skutečnosti necítil nic jako klid, dokázal to předstírat. Vždycky. Výjimkou byl, je a zřejmě i navždy bude jeho starší, hnědovlasý kamarád. Před očima tygra uhýbal těma svýma do stran, vyplašený, cítil se vedle něj jako nicotná kořist. Jako kdyby stačil jediný pohyb – po něm by následovalo cvaknutí zubů a s králíčkem by byl amen.

A ten mladý tygr jen povytáhl obočí, protáhl své ruce a následně v nich pevně sevřel volant. Rty zformovaly děsuplný, zákeřný škleb. „No jak myslíš." Na to už mladší nestačil reagovat, náraz do opěradla sedačky mu div nevyrazil dech, tak tak zadržel vyjeknutí. Netušil, jestli by pocházelo z šoku, který na začátku prožil, nebo z náhlého přívalu adrenalinu v krvi. Ten pocit byl dech beroucí.

Mladší se brzy vzpamatoval a užíval si jízdu, se spokojeností zjistil, že to v hnědovláskovi stále je, ta divokost, síla. V ten moment by jeho aura zvládla leckoho srazit na kolena a vykonat pro něj první poslední. Cokoliv by si zamanul.

Věděl moc dobře, že to v něm chtěl Yoongi znovu probudit. Měl by mu později zavolat. Jistě se rád dozví, že jednoho z potencionálních vítězů má zpět. Stačilo, aby se on sám a Jimin ještě dostali do formy, kterou udržovali kvůli závodům a na pár měsíců jí museli upustit. Jen Taehyungova jízda v Jungkookovi už teď bourala zábrany a vzbuzovala touhu znovu závodit. Nalézal v sobě onu rebelskou stránku, kterou musel dlouhou dobu potlačovat. Skoro už si začínal myslet, že potlačovat ji je správné.