Po rocích závodění se soupeřící týmy mladíků znovu vrhnou do ulic Soulu, odhodlaní získat vysněnou výhru největšího závodu v Jižní Koreji. A společně s ní i titul krále Seoul Rush.
*
„Připraveni na pořádnou jízdu?" zeptal se Jin spíš řečnicky, proto...
S úsměvem se dívali na silnici před sebou, široko daleko nikdo. Rok utekl jako voda a s dalším podzimem přišel další závod, kterého se však už ani jeden z nich neúčastnil. Výhra, kterou předchozí rok získali, jim bohatě stačila, jelikož se jednalo vskutku o slušnou sumu. Rozdělila se mezi ně spravedlivým dílem.
Yoongi zahoupal nohama ve vzduchu, přemýšlivě naklonil hlavu do strany a sledoval západ slunce, který zevnitř tunelu působil o něco jinak. Posunul se na poměrně úzké hraně, kde si zabral své místo, aby mohl pokojně vyhlížet. Ostatní seděli v nákladním prostoru vystlaném dekami a několika polštáři, takže si mohli pohodlně lehnout a klidně si nějakou dobu i pospat.
Pootočil hlavu a pousmál se na Hoseoka, který jeho směrem vycenil ve vlastním úsměvu zuby, a jeho rty zformovaly tvar připomínající srdce. Oblíbil si ho, vlastně je všechny, až podezřele rychle. To ho jen donutilo přemýšlet nad tím, co už tolikrát slyšel, ale nikdy tomu nechtěl věřit. Hranice mezi nenávistí a láskou je tenká... pokud by to nebyla pravda, pravděpodobně by se necítil jako obklopený šesti bratry, připravený pro ně obětovat cokoliv.
Vytáhl mobil a zadíval se na displej, který odhaloval zprávu o příchozím hovoru. Nad jménem se mírně pousmál a bez váhání přejel směrem od zelené ikony. „Chanyeole?" vyslovil ihned, jméno poválel na jazyku a nechal se obdarovat smíchem druhého muže. „Jak to jde?"
„Všechno mám pod kontrolou," ujistil ho starší muž.
Yoongi se rozesmál a zavrtěl hlavou. „Jestli máš všechno pod kontrolou, tak nejedeš dost rychle," poznamenal a donutil tak k smíchu nejen jeho, ale i mladíky za svými zády, kteří útržek hovoru samo sebou zaslechli. Ušklíbl se a pronesl k němu už jen pár slov, než se rozloučil a otočil se k ostatním.
„Můžeme jet," broukl. „Teda... pokud si nechcete užít ještě trochu legrace."
Seskočil na zem a popadl napůl prázdný kelímek s kávou, jejíž chuť by přirovnal spíš ke splaškům, ale od nápoje z automatu nemohl nic jiného čekat. Obešel auto, s úšklebkem se vydal prázdným místem mezi řadami zastavených aut a doslova se smál jejich řidičům do obličeje. Sledoval, jak Jimin vyskočil na kapotu jednoho z vozů a shlížel na řidiče, než obrátil vlastní kelímek dnem vzhůru a zbylý obsah uvnitř mu vylil na čelní sklo.
Se smíchem sledoval, jak muž rozhořčeně zapnul stěrače, zatímco on odběhl otravovat někoho dalšího, stejně jako zbytek skupinky. „Yoongi-hyung!" zavolal na něj Hoseok a následně se napil z kelímku čaje, tekutinu však nepolkl a místo toho ji prskl někomu jinému na okénko, načež žena znechucením a leknutím povyskočila ve svém sedadle.
„Jdeme!" zavolal na ně Seokjin a mávl rukou, šestice se rozeběhla prázdným tunelem pryč, zatímco nejstarší nastartoval a jel vedle nich. Přibrzdil a bedlivě sledoval, jak všichni naskakují do zadního prostoru, Namjoon pomohl Jiminovi a ten ho zas za ruku vytáhl nahoru, aby nepřepadl. Všichni se poskládali vedle sebe a užívali si vítr ve vlasech, jakmile Jin donutil auto zrychlit a snažil se zmizet.
Jako členové týmu organizátorů Seoul Rush měli spoustu povinností, zákazy však téměř žádné. Tudíž tohle dovádění se mělo stát do budoucna jejich tradicí, kterou hodlali každoročně opakovat. Zastavit dopravu, vyřádit se a pak prchnout, aby je nestihla najít policie či jiné obranné složky.
Kupodivu to byla opravdu zábava. Yoongi netušil, kdy se cítil naposledy takhle šťastný a jestli vůbec. Najednou měl kolem sebe šest lidí, partu kamarádů, kteří žili a dýchali pro stejné dobrodružství a stejný pocit adrenalinu, jako on.
Věděl, že to bylo místo, kam skutečně patřil.
Kam patřili oni všichni.
Králové Seoul Rush.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ahoj!
Epilog, finální dílek skládačky, je tu, a mně je záhadou, jak to mohlo takhle rychle utéct.
Nápad vznikl po shlédnutí videa na YouTube, zanedlouho už jsem psala příběh a rozhodla se ho vydávat. A teď ho tady hezky zakončuji a úplně nevím, co vlastně napsat ^-^"
V každém případě chci poděkovat každému člověku, který sem zabloudil - vážím si přečtení, všech hlasování i komentářů, které mě obzvláště dokážou hnát dál. I když nemám chuť do psaní, taková podpora mě vždy přiměje sednout k počítači a snažit se udělat někomu alespoň radost.
Opravdu, když to baví vás, baví to mě o mnoho víc ♡
Co bude dál?
Pár nápadů mám, v první řadě se začnu ale trochu víc věnovat Sippy Cup. Mezitím se možná vrhnu do jedné challenge, která mě docela nalákala, ale nic neslibuji! :D
Každopádně mám dalších pár nápadů, tak uvidím, který z nich mě tentokrát naláká nejvíc a vrhnu se do psaní :3
Jakékoliv dodatečné otázky, cokoliv nejasného z příběhu, ale i dotazy jiné, jsou vítané v komentářích a moc ráda je zodpovím!
