Souls (Justin Bieber Fan Fiction) (Completed)

4. Kapitola

Část by jsem chtěla věnovat Radce Sládkové :) Snad si jednu z kratších částí užiješ stejně jako ostatní :) 

Šli jsme spolu beze slova, až do jídelny. Stáli jsme před automatem na kafe a jiné teplé nápoje. „Vyber si." odstoupil opodál.

Sklopila jsem pohled a přešla jsem k automatu. Vytáhla jsem peněženku, ale on mě ihned zastavil. „Platím já vyber si." usmál se.

Ukázala jsem na černou kávu s mlékem. Otočila jsem se a šla si sednout ke stolku. S vrzáním jsem židli odsunula od stolu a poté si poslušně sedla.

Sledovala jsem jak se pomalinku shýbá pro jednu kávu a vyjímá jí z kávovaru. Jeho dlouhé prsty obepnuté okolo kelímku. Zavrtěla jsem hlavou a rychle jí otočila jiným směrem. Musela jsem vyhnat necudné myšlenky.

Po pár chvílích jsem měla před sebou kelímek na stole a jeho hnědý pohled zabodnutý do toho mého. Znovu jsem sklopila pohled.

„Jsi nějaká tichá." prstama u mé brady zvedl můj obličej.

„V přítomnosti mužů jsem většinou tichá." zašeptala jsem.

„Nemáš se čeho bát." měkce mě palcem pohladil po tváři.

„ To se ti snadno řekne. Ty jsi muž, který nemá problém mluvit s lidmi, spíše se ženami." usmála jsem se.

„Konečně." zasmál se.

Zamračila jsem se „Co tím myslíš?".

„Konečně jsem od tebe slyšel dlouhé souvětí." svou ruku z mé tváře stáhl k sobě a obmotal jí okolo kelímku.

„Panebože." zavrtěla jsem hlavou.

„Jsem Derek." zašeptal.

„Já vím." usmála jsem se a pomalu kývla.

„Kolik ti vlastně je? Vím, že je to neslušné ptát se žen na jejich věk a váhu, ale chci to vědět. " usmál se.

„Neřeknu ti to, protože jak si řekl není to vhodné ptát se žen na jejich věk a váhu." zasmála jsem se.

„Sakra. To jsem si naběhl. " zavrtěl hlavou.

„To teda." kývla jsem.

„Co tě čeká za tak náročný zákrok, že jsi musel jít se mnou na kafe hned teď. A myslela jsem si, že jsi ten typ mužů... Víš co neřeš to." zašeptala jsem.

„Transplantace pravé plíce. A co jsi myslela tím, že jsem ten typ muže? Jaký?" usmál se.

„Kteří pozvou ženu na kafe a druhý den si nepamatují její jméno." vydechla jsem.

„To si o mě myslíš?" bolestně se na mě podíval a smutně sklopil pohled.

„Ne..Já prostě. .Už zase." zašeptala jsem a pomalu svou hlavu položila na ruce položené na stole.

Ucítila jsem jeho dlaň na mé tváři. Pomalu ji zvedl a zadíval se mi do očí. „To je v pořádku." zašeptal a pohladil mě po tváři.

Neodolala jsem a na pár chvil jsem zavřela oči a užívala si mužské dotyky na mých tvářích. „Promiň." zašeptala jsem.

„Nemusíš se omlouvat a spíš musíš souhlasit s tím, že tě pozvu na večeři." usmál se.

„Kdy? " podívala se na něj.

Zvedl se a nahl se ke mně a jeho růžové rty přiložil k mému uchu. „Jednou si pro tebe přijdu." zašeptal mi do ucha a odešel.

Otočila jsem se a sledovala jak se pomalinku dostává do velké a dlouhé chodby. Zastavil u výtahu a otočil se mým směrem. Jeho oči jsou tak strašlivě temné a hrubé. Avšak z jeho pohledu se moje kolena dostávají blíže k zemi. Ještě že sedím na židli. Mrkl na mě a jeho postava zmizela.