Souls (Justin Bieber Fan Fiction) (Completed)

10. Kapitola

Byla jsem přitisknutá jeho ohromným a svalnatým tělem na stěnu výtahu. Těžký dech mi dopadal na mé rty a jeho pohled byl zaseknutý do mých očí.

„Promiň.“ zašeptal.

„To je v pořádku.“ kývla jsem.

Výtah zastavil a otevřel se. Byli jsme v garáži pod nemocnicí. Derek se sehl pro nádhernou kytku a chytil mě za ruku. Šli jsme ruku v ruce k jeho autu. Porsche.  Z dálky ho odemkl a když jsme došli k němu, tak mi jako správný gentleman otevřel dveře. 

„Děkuji.“ kývla jsem a pomalu nasedla do auta.

Sehl se ke mně „Nemáš zač.“ zašeptal mi do ucha, čímž mě dostal do chvilkového tranzu. Zavřel dveře, tudíž proud elektřiny vytvořené jeho hlasem byl přerušen.

Zapla jsem bezpečnostní pásy a čekala, až nastoupí do auta. „Zapomněl jsem ti jí dát. V restauraci ti jí dají do vázy.“ podal mi kytku z místa řidiče a já jsem jí s radostí přijmula. Přičichla jsem si k ní a ucítila čerstvé růže.

„Děkuji.“ usmála jsem se.

„Doufám, že se těšíš na dnešní večer, protože já ano.“ zapínal si pásy.

„Samozřejmě.“ podívala jsem se na něj.

„To jsem rád.“ kývl a nastartoval auto. Podívala jsem se z okýnka a uviděla luxusní auta doktorů. Porsche, Ferrari, BMW, Audi a v neposlední řadě Lamborghini. Auta podobná těm jejich jim na ně vydělávají.

Auto se rozjelo a po pár chvílích jsme byli už skoro ve tmě zalitém Stratfordu. Všude už svítila nebo blikala pouliční světla. Zábavní kluby rozsvícely neonové tabule, přitahujíc pracující lid, který v tuto hodinu ukončuje svou pracovní dobu a jelikož je dnes pátek, může si dovolit se opít do bezvědomí. 

Sledovala jsem muže a ženy v oblecích a kostýmkách jak zacházejí do barů, ze kterých se po pár hodinách budou vymotávat a rozcházet se domů. Maminky s dětmi spěchali domů, protože v tomto městě máme pouliční upíry. Spí přes den a žijí v noci. 

Jsou to mladí lidé, feťáci, kteří bez jaké koliv lítosti podříznou hrdlo kolemjdoucímu a vyberou mu všechny jeho kapsy, aby si za rohem mohli šlehnout. Celou noc popíjejí krabicové víno a když okradou bohatého měšťana, tak si koupí vodku, rum a nebo whiskey. 

Dále tu jsou další mladí lidé z vysokých a středních škol, kteří vidí svou budoucnost za psacím stolem, červenýma očima a bolestí zad. Celý týden se pozorně učí a snaží se být vzornými žáky a o víkendu pořádají večírky a baví se s příteli. Ti, kteří to přehnali patří do skupinky feťáků. 

Podívala jsem se na Dereka, který fascinovaně sledoval silnici. Pravá ruka mu každým okamžikem střílela k řadící páce a poté se znovu vrátila na volant. Byl zabraný do řízení, že zřejmě nezaregistroval můj upřený pohled. „Děje se něco.“ mýlila jsem se.

„Nic se neděje.“ zavrtěla jsem hlavou.

„Aha. A proč mě tedy sleduješ?“ otočil hlavou ke mně a mile se usmál. 

„Pokud ti to vadí, tak toho klidně nechám.“  sklopila jsem pohled na jeho nohy a poté ho přesunula na ty své. 

Chytil mou bradu mezi své dva prsty a když jsme k němu vzhlédla střetla se s jeho pohledem. „Od tak krásné dámy jako ty mi to vůbec nevadí, Taro.“ zašeptal a palcem mě pohladil po rtech. 

„Dobře.“ usmála jsem se.

„Kam, že to jedeme?“ řekla jsem po chvíli.

„Do jedné nóbl restaurace. Bude se ti tam líbit.“ mrkl na mě.