Souls (Justin Bieber Fan Fiction) (Completed)

11. Kapitola

Sledovala jsem jeho nádherný profil a přemýšlela nad tím kam to, asi jedeme.

Zastavili jsme před vysokým barákem s dvacetii party. Byl moderní s prosklenými zdi od desátého patra, kam už nebylo z ostatních domů okolo vidět. „Jsme tady.“ zašeptal.

Odepla jsem své bezpečnostní pásy a vystoupila ven z vozu. Podívala jsem se na Dereka, který právě vystoupoval z auta. Jeho hnědé vlasy rozhnázené do všech stran, vypadali tak mladistvě. „Můžeme jít.“ chytil mě okolo pasu a políbil mě do vlasů. 

Cítila jsem se jako v ráji. „Dobře.“ kývla jsem a pomalu jsme došli k vstupním dveřím. Nebyli zamykací a proto jsme nemuseli čekat, než Derek vyloví klíče. 

Jeli jsme výtahem do dvanáctého patra. Byli jsme na sobě natisknutí a něžně se líbali. Cítila jsem jeho hřejivé dlaně na svých zádech a jeho mohutné tělo na tom mém. Já jsem své ruce měla v jeho nezkrotných vlasech. 

Výtah zastavil a my jsme mohli vyrazit kupředu. Vstříc dnešnímu večeru. Odemykal dveře stále držíc můj pas. Otevřel je a přede mnou se objevil obrovský pokoj. Prosklená okna, kterými jsem viděla celý nádherný, večerní Stratford. Velký sedačka uprostřed obýváku s velkou televizí. 

Sundala jsem své boty a s pomocí Dereka i kabátek. Pověsil jej na věšák a pomalu mě vedl do kuchyně. „Zde je mé království.“ rozhodil rukou po kuchyni. 

„Rád vaříš?“ usmála jsem se na něj. 

„Pokud se do toho dá počítat i čej, tak ovšem jsem skvělý kuchař.“ zasmál se. 

„Ty máš takhle luxusní kuchyň a nevaříš?“ podívala jsem se na něj. Ruce jsem položila na kuchyňskou linku, která byla přímo uprostřed. On své ruce přesunul na mé boky a přitáhl si mě k době blíž. 

„Z práce přijíždím velice pozdě, tudíž si dávám jídlo ve Fast Foodech.“ mykl rameny. 

„Aha.“ kývla jsem a otočila se mu čelem. 

„A v kuchyni se dá dělat mnoho jiných věcí, Taro.“ přiložil své rty na ty mé. Vyhopl mě na kuchyňskou linku a své ruce položil na mé nohy. Já jsem ty své obmotala okolo jeho krku a přitáhla si ho k sobě blíž. 

„V tomhle můžeme pokračovat někde jinde. Chci ti nejdříve ukázat zbytek bytu. Pak si můžeš vybrat.“ mrkl na mě. 

„Dobře.“ začervenala jsem se a sklopila pohled k zemi. Už konečně vím, že ty řeči co jsem o něm slyšela jsou pravdivé. Musím odsud co nejrychleji vypadnout. 

„Pojď.“ chytil mou ruku a strhl mě z kuchyňské linky.

Šli jsme do proskleného obýváku. „Takže. Tady mám velkou plazmovku, když se náhodou s klukama z práce sejdeme na Super Ball.“ zasmál se. 

„S klukama z práce? Zní to docela vtipně.“ pobaveně jsem nadzvedla obočí. 

„Jak jinak bych jim měl říkat?“ vyhodil rukama. 

„Ne já jenom. Jsou to vysoce postavení chirurgové. A ty jim říkáš kluci. Prostě mi to přijde vtipné.“ zavrtěla jsem hlavou. 

„Aha.“ zasmál se. 

„No.“ zašeptala jsem. 

„Pak tu mám klavír.“ šeptl mi do ucha a chytil mě za ruku. p.a. Prostě jsem si to neodpustila napsat.

„Ty hraješ na klavír?“ vydechla jsem. 

„Ale jo. Hraju.“ kývl a otevřel dveře od dalšího z pokojů. Uvnitř byla obrovská postel s nebesy a nic víc nic míň. V malém výklenku byl černý klavír, který byl právě v tuto chvíli v obrovském výklenku.