Souls (Justin Bieber Fan Fiction) (Completed)

12. Kapitola

Roztřesenýma rukama jsem hledala mobil ve své tašce. Když mi vklouzl do dlaně polil mě pocit bezpečí.

Podívala jsem se na mobil a chvíli přemýšlela komu mám zavolat. Tátovi? V žádném případě. Mámě? To by bylo ještě horší.

Jediný kdo mě v té chvíli napadl byl Justin. Doufám, že mi pomůže. Stiskla jsem tlačítko pro hovor a telefon si přiložila k uchu. Chvíli to pípalo a pak se na druhém konci telefonu jeho hlas.

„Taro?“ zakašlal.

„Justine.“ zašeptala jsem sedla si na obrubník.

„Děje se něco?“ slyšela jsem mírné znepokojení v jeho hlase, ale určitě se mi to jenom zdálo.

„Přijedeš si pro mě?“ vydechla jsem.

„Co se stalo? Kam?“ slyšela jsem bouchání dveří. „Mami jedu ven!“ zakřičel.

„Takhle pozdě?“ slyšela jsem hlas jeho matky.

„Kamarádka někde uvízla a já jí jdu pomoct.“ zašeptal, ale věřím že to slyšela.

„Jaká kamarádka?“ její hlas už byl blíž.

„Tara. Říkal jsem ti o ní. Mám jí právě na drátě a myslím, že nechce čekat.“ vydechl.

„Jistě. Pokud jde o Taru, tak jdi.“ slyšela jsem polibek pokud se nemýlím.

„Jsem brzy zpátky.“ zabouchl dveře.

„Takže? Kde jsi?“ zašeptal.

„Před barákem Dereka Johnase.“ vydechla jsem.

„Cože?“ vyhrkl.

„Neptej se a přijeď. Doufám, že víš kde to je? Protože já vůbec nevím kde jsem.“ sklopila jsem pohled na své nohy a roztrhané silonky.

„Vím. Ve středu jsem ho vezl domů, protože měl svoje auto v opravně.“ cítila jsem úsměv v jeho hlase.

„Dobře.“ kývla jsem a oddechla si.

„Co ti udělal?“ zasyčel po chvíli.

„Řeknu ti až budeš u mě.“ zašeptala jsem.

„Dobře. Jsem tam za pár minut. Zatím.“ chtěl to típnout.

„Ne. Neodcházej. Chci tě slyšet. To je jediný co mě uklidní.“ zašeptala jsem.

„Dobře a co chceš teda dělat dokud nepřijedu?“ usmál se.

„Poslouchat svého nejoblíbenějšího zpěváka.“ usmála jsem se.

„Počkej něco najdu. Justina Timberlakea mám možná taky.“ zasmál se.

„Ty jsi pamatuješ, že mám ráda Justina Timberlakea?“ zašeptala jsem.

„Jop. Pamatuju si všechno co jsi mi v té kavárně řekla. Tak já něco pustím.“ šeptl.

„Já nechci poslouchat Justina Timberlakea, ale Justina Biebera.“ vydechla jsem. 

„Cože?“ zašeptal.

„Zazpívej mi něco.“ usmála jsem se.

„Co třeba?“ slyšela jsem jak položil mobil, takže jsem jeho hlas už tolik neslyšela.

„Cokoliv.“ mykla jsem rameny.

„Dobře. Bude to moje písnička.“ zašeptal.

„Ty skládáš písně?“ překvapeně jsem se usmála.