Souls (Justin Bieber Fan Fiction) (Completed)

13. Kapitola

Po několika minutách se ve vstupních dveřích objevil Justin. Měl rudou tvář a zaťaté pěsti. Nevím co se stalo a radši to vědět nechci. „Justine jsi v pořádku?“ pohladila jsem ho po rameni, když si ke mně přisedl. 

„Jo. Musím co nejrychleji nastartovat a odjet, abych toho frajera nezabil.“ zavrčel a v ruce svíral klíčky, které se silou pokoušel dostat do zapalování. 

„Dej mi to.“ pohladila jsem ho po kloubcích prstů a on mírně povolil stisk. Chytila jsem jeho ruku a něžně vložila klíčky do zapalování. 

„Děkuju.“ zašeptal. 

 „Nemáš zač. Jeď ať už jsme pryč.“ vydechla jsem. 

 „Dobře.“ kývl a auto se konečně rozjelo. 

Jeli jsme beze slova až do chvíle, kdy jsme se na něj nepodívala.  „Omlouvám se.“ zašeptal. Jeho pohled na pár chvil zavadil o mou ubrečenou tvář a poté se vrátil na silnici. 

 „Za co se omlouváš?“ zamračila jsem se. 

 „Že jsem porušil co jsem řekl. Slíbil jsem ti, že za ním nepůjdu, ale šel jsem. Neublížil jsem mu nemáš se čeho bát.“ usmál se na mě. 

 „Otoč to a jdi mu rozdupat nádobíčko.“ zašeptala jsem a po chvíli se zasmála. 

 „Počkej cože? Já myslela, že ti na něm záleží.“ mykl rameny. 

 „Já, ani nevím co jsem k němu cítila. Ale všechny ty city a představy rozpadly, když mě hodil na postel.“ podívala jsem se na své nohy, které byli koleny spojené. 

 „Aha. Jaké představy?“ usmál se. 

 „O naší budoucnosti, krásném životě, dětech.“ když jsem to říkala, cítila jsem se trapná a směšná. 

 „Což značí jediné. Milovala jsi ho.“ řekl to takovým zvláštním hlasem, jakoby ho něco trápilo. Spíše jakoby ho něco bolelo. 

 „To ne, ale přišel mi jako správná dvojice do partnertsví. Byl milý, něžný, všímavý a dokázal mnohé. Byl prostě dokonalý. Prostě to byl skvělý herec, který balí takový nány jako já a pak je znásilní u něj v bytě. “ zašeptala jsem a pár neposlušných slz se sklouzlo po mé tváři. 

 „Milovala jsi ho.“ kývl.

„Nechci se o tom bavit.“ zavrtěla jsem hlavou.

„Dobře.“ usmál se a na dále sledoval pouze silnici před námi.

Podívala jsem se na něj, ale on  nereagoval. V jeho tvář odrážela bolest do okolí. Vypadal smutně a zároveň naštvaně. „Děje se něco?“ pohladila jsem ho ruce, kterou měl na řadící páce.

„Co by?“ mykl rameny.

„Vypadáš naštvaně a smutně zároveň.“ vydechla jsem.

„Neřeš to.“ zavrtěl hlavou.

Kývla jsem a otočila svůj pohled ven z okna. Na ulicích bylo prázdno. Jenom pár bezdomovců leželo na lavičkách. Pomalu jsme se dostávali do ulice, kde se nachází moje bydliště.

Zastavili jsme před domem a já jsem se od nepříjemného ticha pomrvila na sedačce. Otočila jsem se směrem k Justinovi a ten se na mě díval krásnými karamelkami.

„Děkuju za odvoz.“ zašeptala jsem.

„Kdykoliv. A opravdu jsi v pořádku?“ pohladil mě po rameni.

„Ano.“ kývla jsem a nahla se k němu. Přiložila jsem rty na jeho tvář a vtiskla mu jemný polibek.

„Děkuju.“ vydechla jsem oproti jeho tváři.