Když jsem se koukla do zrcádka ,viděla jsem Martinuse stát uprostřed silnice a koukat na Marcusovo auto. Vždyť ke mně nic necítí,tak proč právě stojí za odjíždějícím autem jak z romantického filmu?
,,Tak co?" usmál se Marcus zářivě čímž mi ukázal řádku svých bílých zubů.
,,Co?"
,,Martinus a Hannah se k sobě vrátili?"
,,Jo myslím že ano" odvrátila jsem pohled z okna,radši ,abych náhodou nezačala brečet.
,,Jsi ráda ,že se to podařilo?"
,,Co myslíš?"
,,To jak jsme se domluvili ,dát je dohromady"
,,Jo jasně ,jsem nadšená" teď už jsem opravdu potichu ,ale přeci začala brečet.
Je tohle konec všeho?Nebo za mnou přijede jako tenkrát v Oslu? Proč jsem ho neobjala?!
Možná proto, že ti řekl ,že to nic nebylo ,když za tebou jel víc jak 8 hodin ,jen aby tě viděl.
Pravda,vůbec nic a vlastně ani ty společný chvíle ,kterých nebylo vůbec mnoho že?
Ano ,pochopilas Martinusovu logiku.Gratuluji!
Díky...
,,Halo!Angie?"
,,No?Co?" Zlekla jsem se.
,,Co jste měli mezi sebou s Martinusem"
,,Co asi?Odstup"
,,Nelži,vím všechno,jsme dvojčata ,všechno mi vyprávěl "
,,Ale pro ani jednoho z nás to nic neznamenalo."
,,Podle jeho vyprávění bych řekl ,že to ,,nic" bylo mnoho"
,,Hele já teď začnu od znova a v mým životě už nikdy nechci Gunnarsena!Ok?!"
,,Víš ,že s Tinusem sdílíme i příjmení, a že tudíž se také jmenuji Gunnarsen?"
,,Mladšího"dořekla jsem.
,,Fajn ,tak to asi odmítneš rodinou večeři u Gunnarsenů příští pátek,že?"
,,Tvoje rodiče mě pozvali?"
,,Ano,přijdeš?"
,,A bude tam Martinus?"
,,No tak patří do naší rodiny"
,,Fajn" bouchla jsem se do čela.
Cesta trvala přibližně 3 a půl hodiny a my se pomalu blížili k naší nové škole.
Jaké to bude? Nebude tam ON a já nebudu mít na koho koukat o matice...
,,Tak jsme tu" vyšli jsme z auta,vzali si tašky a šli na pokoje.
,,Budeš s jednou holkou na pokoji ,je docela fajn ,ale nesnaž se jí moc naštvat" objal mě přátelsky a odešel na svůj pokoj.
Na teď už našem pokoji nikdo nebyl.Byly tu 2 postele a dvě skříně.Jedny dveře vedoucí do koupelny a každá tu měla stůl s lampičkou.
Hned jsem se rozvalila na posteli a zamyslela se.
Má vůbec cenu přemýšlet ,když nám to zabere minimalně 2/3 života?
,,Ahoj" vztoupila tedy spíše vrazila dovnitř rozjetá blondýnka.
,,Ahoj" stoupla jsem si ,abych se jí představila.
,,Jsem Rebecca"podala mi ruku,vypadá velmi přátelsky.Vyšší blondýnka se zelenýma očima,vlasy má dlouhé po lopatky a její výšku ještě zvyšují podpatky ke kterým perfektně ladí krátké šaty.Má perfektní styl.
A já před ní nooo....malá bruneta s ne moc zajímavýma očima,vytahané mikině ,roztrhaných džínech a okopanými teniskami.
,,Já jsem Angie" přijala jsem její ruku s úsměvem.
,,Myslím ,že si budem rozumět viď?"
,, Určitě" usmála jsem se znovu.
Celou noc jsme strávily vyprávěním svého ,,nudného" živote.
Zjistila jsem ,že Rebb šla na tuhle školu jen kvůli rodičům ,aby s nimi nemusela být a když zjistila ,že bude mít spolubydlící byla ráda ,že tu konečně nebude sama.
Je opravdu fajn a vlastně je to poprvé co mám nějakou kamarádku,většinou jsem totiž trávila čas s Hannah a nebo s .....Tinusem.Hei MMers❤️.
Tak je tu druhá kapitola za den ,abych vynahradila těch pár dní co jsem tu nebyla moc aktivní❤️😊.
ČTEŠ
I don't want to lie to you✓
Fanfiction·každý má někoho komu by nechtěl lhát,ale musí,musí protože by ho zranil pravdou •začátek:24.12.2018