I don't want to lie to you✓

Nálada

Uviděla jsem Martinuse.Hned jsem vstala z jeho klínu.

,,Co tu děláš!?" rozhodila jsem rukama do stran.

,,Jdu za tebou,zlato"chytl mou ruku.

,,Hele myslím ,že jsi se asi bouchla do hlavy.Pořád to měníš a já nevím ,co od tebe mám čekat.Jednou tvrdíš ,že mě miluješ a pak že zase jsi s Hannah a najednou za mnou přijedeš?"rozbrečím se.

,,Já vím,ale miluju tě ,chápeš?"usmál se smutně a stáhl mě na svůj klín.

,,Ne...n.eechhápu" říkala jsem mezi vzlyky.

,,Prosím odpusť mi,opravdu slibuju už nenechám Hannah ,aby mě ovládala a budu jen s tebou,dovolíš mi to?"

,,Ale já se bojím ,že až to budu nejmíň čekat ,tak mě zase necháš plavat a odejdeš za někým jiným"

,,Neodejdu,nikdy" zašeptal mi do ucha a opřel si své čelo o mé.

,,Dokážeš to nejen slíbit ,ale i dodržet?"

,,S tebou dokážu všechno,ale bez tebe nic"

,,Fajn"povzdychla jsem si.

Podíval se mi hluboce do očí a políbil mě.

,,Takže si nedáte pokoj?!" za jejím hlasem se hnala ozvěna přes celou letištní halu.

,,Hannah prosím nech toho,já vím ,že jsme se poslední dobou tak moc hádaly a tak moc si ublížily navzájem ,ale prosím ať si každý vybere svůj správný směr."

,, Martinus chce být se mnou a ty to víš moc dobře drahá sestřičko. A já že ti ublížil ? Hah
Nikdy jsem ti nic neudělal takže buď raději ticho Angie."

,,A co ta kudla v zádech ,vážně si myslíš ,že to bolelo míň ,jak tvůj zlomený nehet?!Ne!Bolelo to mnohem víc,protože jsi to udělala ty moje sestra"zaryla jsem prst do její hrudi a s pokýváním hlavou do stran odešla.

,,Mě taky bolelo to že mě podvedl kluk s vlastní sestrou" měla pravdu ,ale já si šla pro kufr ,abych mohla jíst zpátky domů. Vzala jsem kufr a  počkala jsem na taxi. Martinus za mnou po 10 minutách přišel a když konečně přijel taxi tak jsme oba nasedli dovnitř. Cestou jsem přemýšlela o tom co jsem vlastně Hannah provedla asi jí to hodně ranilo a já si to neuvědomila vlastně jsem si to vůbec neuvědomila. Až do teď. Jako kdyby Martinus vycítil ,že jsem smutná  najednou mě chytl za ruku a povzbudivě se na mě usmál. Bylo tak osvobozující sedět vedle něho koukat se na něj bez toho aniž bych musela hlídat jestli nás někdo vidí. Každý koho jsem zatím poznala nebo měla ve své blízkosti byl každou chvíli jiný jednu dobu hodný jednou zlých jednou veselý podruhé zase smutný , ale u Martinuse si nejsem jistá tím co udělá tím co řekne nebo tím co naznačí.
Ale věděla jsem že v tuhle chvíli je to on pravý a nefalšovaný. Ten kterého jsem potkala hned první den kdy přišel k nám domů. S úsměvem bez starostí a okouzlujícím smíchem. Zamilovala jsem se do něj o pár dnů později, když jsem ho poznala. Většinu času jsem trávila s ním a klidně i dokážu říct, že jsem ho zná lépe než Hannah. Každý den jsme si vyprávěli své noční můry i krásné sny. Připomínaly jsme si se zážitky. Když to Hannah běhal jen po nákupním centru.

Ale teď to vše asi říkám proti Hannah.
Ale tak jsem to nechtěla ona je má sestra, někdo komu jsem dost věřila a věřím mám ji ráda ,protože vždy mi se vším pomohla, ale navzájem jsme si podkoply nohy.

Bude to někdy lepší?
Už jen doufat možná i věřit, že se to napraví a zase se staneme přáteli.

Hei MMers❤️
Jestli jste na mě ještě  nezapomněli,tak je tu nová kapitola. Vím, že tahle kapitola je docela nudná, Ale budu se snažit to nějak oživit zatím se mějte hezky.

Pardón za chyby už se mi zavírají oči a nechce se mi to kontrolovat ,protože pak už bych u toho usla a nestihla to vydat.