Laughter Therapy // Prochází kompletní úpravou

0. Prolog: Vzestup Vy-víte-koho ✔

Moře toho večera brutálními, razantními ranami mlátilo do kamenných štítu budovy, jež se tyčila uprostřed širého a potemnělého moře. Mlátilo do budovy tak mohutně, že to bylo slyšet na kilometry daleko. Její stěny byly ledově šedé, místy pokryté vrstvami mokrého mechu; mezi potemňující oblohou v dáli byla budova jen sotva viditelná.
Celá budova se otřásala hlasitými kroky polobotek podsaditého mužíka v brokově modré soupravě z dlouhých kalhot a saka, doplněného zářivými hvězdami a jemně žlutým pláštěm.

Ostře kráčel po boku jediných tři kouzelnických strážných v černé tvídové uniformě, ti se jmenovali bystrozoři, a jako jediný byl z toho místa po uši vyděšený. Všichni byly profesionálními bystrozory; na jejich tvářích se nezračilo nic než kamenný nezájem.

,,Pane Popletale," otočila k němu hlavu žena s krátkými vlasy sestřiženými na tak kratičké bodlinky, že vypadaly jako černošedé chmýří. Ve světle pochodní se jí na tváři zaleskl hebký povrch jizvy získané při jednom pěkně ošklivém střetu se Smrtijedem. ,,Jsem Amanda Náměsíčná. Budu vaším hlavním průvodcem po vězení." Obsáhla svýma černýma očima celou plochu budovy.

,,Je od Vás požadován následující postup. Zaprvé, nevzdálíte se ode mě na délku větší než tři metry. Za druhé, Vaše hůlka po celou dobu návštěvy věznice zůstane schovaná ve vašem pouzdru; pokud tak neučiníte, budu oprávněná použít stejný postup, který užíváme při zatýkání vězně. Za třetí, se žádným s rezidentů se nebudete bavit," otočila k němu Amanda svou malou, jemnou tvář.
Oba strážní se zastavili u velké kamenné brány, přímo u kamenného chrliče.

,,Pokud tak neučiníte nebo se vzepřete mým pokynům, mám právo použít obranné a zatýkací protokoly v souladu s Kouzelnickým zákonem o zatýkání šílených nebo nebezpečných kouzelníků, černokněžníků, animágů a zvěromágů. Jste srozuměn s podmínkami?" přeložila si Amanda jemné dlaně na svém podbřišku a v tvídovém obleku se tělem obrátila na Ministra čar a kouzel, mile a neškodně vypadajícího podsaditého Kornelia Popletala.

Bystrozoři, kteří v kouzelnické věznici Azkaban hlídali vězně, byli po celém kouzelnickém světě známí svým tvrdým přístupem a nevlídností; ať šlo o chování směrem k vězňům nebo o chování k návštěvníkům a veřejnosti.
Tito kouzelníci často neměli ani osobní život; tato práce je pokaždé plně posedla, zajala ve svých spárech a z nich se stali chladní lidé s pohledem z ledu.

Popletal to celým svým srdcem obdivoval, to ano, ale i tak jej to stále děsilo.
Řídili se jednoduchým heslem: Rychle, beze škod a bez obětí. To platilo jak o kouzelnických, tak i o mudlovských obětech. Často byli nuceni celé hodiny vymazávat paměti a napravovat vzpomínky mudlům, jež se setkali s opravdickými azkabanskými strážnými - Mozkomory, temnými kreaturami jež na samém začátku stáli po boku lorda Voldemorta. Po jeho pádu se však dobrovolně odevzdali do moci Ministerstva čar a kouzel.

,,Nemyslím si, že jsou tyto extrémní podmínky na místě," zasmál se Kornelius Popletal svým vysokým, nervózním smíchem. Všechny tyto zákony samozřejmě znal zpaměti, ale aplikace na něm samotném jej z pochopitelných důvodů děsila.
Jen kousek za nimi se vynořila udýchaná Pluma Fleetwoodová, Popletalova osobní asistentka.
Měla na sobě dlouhý dámský hábit bledě růžové barvy a vysoké kozačky z popraskané kůže norského draka. Za ní přiletěl zápisník s blokem; pero na něm přehledným písmem psalo vše, co mu nadiktovala. Amanda se nemile zatvářila.

,,Nemyslím si, že jen dobré tam brát vaši... Asistentku, pane Popletale," proklouzlo Amandě mezi rty dokonale chladným tónem.
Bystrozoři vycvičení Ministerstvem kouzel pro chránění pořádku uvnitř zdí Azkabanu byli všichni takoví; profesionální a plní děsivé autority. Tvídový oblek jim dodával na neutuchající strašidelnosti stejně jako prázdné oči a nepěkné pozůstatky ve formě popálenin a jizev.