I will find you!

스물일곱

,,Tak jo kluci zkusíme si Danger a natočíme asi Crow tit ne?" Vstal ze země Namjoon a už plánoval celý náš trénink.

,,A potom si ještě zkusíme No More Dream, jestli jsme nezapomněli text. Hoseoku? Umíš svoji část nebo ti máme ještě dát čas?" Nechali jsme mu týden na to, aby se naučit tolik sestav a k tomu jeho části v No More Dream jasně, že potřebuje čas...

,,Ne to je v pohodě. Umím vše." Usmál se na Joona.

,,Počkej, to jako fakt?" Překvapeně jsem se koukl na Hoseoka, který se už začal rozcvičovat. Všichni jsme na něho vyjeveně koukali.

,,Kookie? Myslím, že tu máš soupeře." Zasměje se Jimin.

,,Pfff soupeř? Tohle bude můj učitel tance!" Přiskočil k Hoseokovi.

,,Neumím učit, ale mohl bych se o to pokusit." Pak nastalo další mrtvolné ticho, které naštěstí Namjoon přerušil.

,,Super, tak si to zkusíme ne? Všichni na svá místa!"

***

,,Ježiši Hoseoku... jakto že ještě neumíráš?" Lehl jsem si na studenou podlahu a rychle oddechoval.

,,Vypadáš, jakobys právě prožil s ním orgasmus." Ušklíbl se Jungkook a já už plánoval atentát. Pěkně bolestivý atentát.

,,Kdybych mohl vstát, tak už jsi mrtví. Tak si važ těch pár minut života navíc!" Promluvil jsem z posledních sil.

,,Hele? Proč nepřišel Tae?"

,,Jiminovi se po Taem stýská? To je sladké!" Zařval Hoseok a tím si vysloužil i Jungkookův pohled smrti.

,,Pitomče!" Jimin popadl flašku a hodil ho po Hoseokovi.

,,Hoseokie... ty víš, že já nejsem středem jeho pozornosti nýbrž..." Ozval se Tae opřený o zavřené dveře. Ne, opravdu se mě neptejte na to, jak je možné, že jsme ho neslyšeli a jak je možné, že se dostal přes sekurity, kteří kontrolují každého neznámeho člověka. Nikdo se, ale nedozvěděl, kdo je Jiminův crush,  jelikož ho Jimin přerušil se slovy : ,,Drž hubu Taehyungu nebo ti urvu všechny končetiny!" a rozeběhl se za Taem. Samozřejmě, že nešlo přehlédnou Kookieho změnu ve výrazu. Vypadal jako opuštěné štěně, které se dožadovalo pozornosti, ale pořád nepřichází. Nemůžu dělat jakože nic, tak jsem si sedl, opřel se o stěnu, vzal mobil a začal psát Jungkookovi.

29.5. 15:30

YoonKi Min : V pořádku
Kookie?

Gukie : Samozřejmě! Jsem
              naprosto v pohodě!
              Neboj hyung ^^

YoonKi Min : Mě nemusíš
lhát Kookie.

Gukie : Proč bych ti měl lhát?
              Píšu ti pravdu!(＾∇＾)

Poslední zprávu jsem si přečetl a zaregistroval Kookieho, jak se jemně usmívá. Jak se snaží zamaskovat smutek.

,,Yoongi Hyung! Určitě sis všiml toho smutku v Jungkookieho tváři. Co kdybychom toho králíka zítra vzali ven a trochu ho odreagovali." Přisedl si ke mě a přiblížil se asi až moc blízko. Nějak jsem nedokázal odpovědět, nedokázal jsem myslet. Jediný, co upoutalo moji pozornost byli jeho rty.

,,Hyung! Yoongi! Gi! Heeeej!" Začal mi návat rukou před očima.

,,C-co? Jo jasně. Můžem něco udělat pro něho."

,,Skvěle! Určitě bude rád." Sedl si do tureckého sedu a koukal, jak se Jimin a Tae hádají. Já bych se taky nejradši bavil s Hoseokem nad tím, jak se dohadují o to, kdo je větší blb, ale zabraňoval mi v tom Jungkook, který si musel na rychlo odskočit.

,,Víš co? Nejradši bych tady s tebou zůstal, ale Jungkook mi nejspíš, jak malé dětsko pláče na záchodech, tak ho půjdu pro jistotu zkontrolovat."
Otočil jsem se na Hoseokieho.

,,Jistě chápu. Nechceš, abych šel s tebou?"

,,Ne, to je dobrý zvládnu to."