I will find you!

쉰여덟

,,Mám hlad." Mi řekl, když jsem zrovna vešel do kuchyně. Jen jsem se pousmál. To je celý on. Když se něco děje jemu, tak to nejradši odloží.
Opíral se o kuchyňskou linku s rukama v kapsách od kalhot a zatvářil se smutně. Ne... že smutně, jako smutně, ale spíš udělal psí oči jeho způsobem. Hmm... psí oči na způsob kočky... kočičí oči...
Nad mým nesmyslným přemýšlením jsem se musel pousmát, ale netrvalo to dlouho a zvážněl jsem pro dramatičnost mého dalšího činnu.

,,A co by si můj malý princ dal?" Uklonil jsem se před ním jak služebnictvo před panovníkem ve filmech nebo v pohádkách.

,,Hhh něco... třeba maso." Ušklíbl se na mě a uvolnil mi prostor před kuchyňskou linkou.

,,Takže maso alá sirové?" Přistoupil jsem k ledničce a už chystal potřebné suroviny na mnou rozmyšlený pokrm pro mého hladového přítele, když v tom...

,,Počkej! Když jsi přišel, měl jsi v rukách přeci dvě plné tašky jídel... COS MI KOUPIL?" Přerušil moje plány a táhl mě směrem k východu. Za nedlouho se už hrabal v taškách, jelikož z kuchyně k východu pádil, jak když vařil a zapálil kuchyň.

,,Mochi! Mléčný čaj! Sušenky. Popcorn. Chipsy. Křupky. Další chipsy. Zelí. Paprika. Kimchi... MASO!" Bylo zábavné koukat se na Yoongiho, který postupně vyndává všechno nakoupené jídlo z tašek a při každém vytáhnutí vyslovit jméno pochutiny nebo i to, jak rychle pádil zpátky do kuchyně s hromadou jídla v náručí.