I will find you!

마흔히나

Nemůžu uvěřit, že chce se mnou volat. Civěl jsem na displej ještě chvilku než jsem mu odepsal pouhé ,,můžem".
Leknutím jsem až nadskočil, když mi začal vibrovat mobil z důvodu příchozího hovoru.
Začalo mi být horko. Byl jsem neskutečně nervózní bál jsem se. Co mi řekne? Co já mu mám sakra JÁ říct? Poznám jeho hlas? Co když to je někdo, koho moc dobře znám?
Po pár sekundech váhání a přemýšlení jsem mu to zvedl.
,,Ahoj~" Ozvalo se na druhé straně. Začal jsem ihned přemýšlet, kdo to je jelikož ten hlas mi byl dost povědomí.
,,Tak... co se stalo darling? Kdo ti ublížil?"
,,Ty jsi mi ublížil. Nebyls tu." Byl jsem si jistý, že ten neznámý s kterým si volám právě znervózněl.
,,Omlouvám se ti. Neměl jsem v úmyslu tě takhle ignorovat. Ty přece víš, že jsi moje princezna." Nemohl jsem uvěřit tomu, co říká ani tomu, jak to říká. Znělo to tak přesvědšivě a klidně.
,,Vynahradíš mi to."
,,Co si moje kotě za odpuštění přeje?"
,,Sejít se. Pojď ven. Řekni mi kdo jsi. Ukaž se mi."
,,Darling já..."
,,Žádný já. Já tě potřebuju vidět." Nevím možná opravdu k němu něco cítím, ale bojím se toho, že on ke mě nic a že si ze mě jen dělá srandu.
,,Slibuju, že se ti jednou ukážu. Slibuju, že tě jednou obejmu a už nepustím. Ale na to abych se ti teď podíval do očí, anižbych o sobě nepochyboval a neutekl... nezvládnu. Dej mi čas. Věř mi."
,,Slibuješ?"
,,Slibuju. Malíček na to přes telefon."
Bylo mi jasné, že to myslí vážně, ale pochybnosti tu pořád jsou.

***

Konec hovoru...
Jak to zrekapitulizovat?
Začátek... velice cringe. Když si vzpomenu, co jsem mu řekl? Proboha to bylo tak trapné.
A zbytek? Dokonalost. Neřekl bych, že opak mě bude mít tolik společného se mnou.
Nevím kdo je, nevím jak vypadá, nejsem si jistý jestli to není nějaký vtip, nevím jestli mu mám věřit ale jedno je jisté. Za každou cenu musím zjistit, kdo to je.