I will find you!

예순셋

,,Nečekal jsem, že mu tak rychle odpustíš." Řekl Kook jen tak do ticha, když si Hoseok šel umýt ruce, které měl upatlané od chipsů.

,,Kdo řekl, že jsem mu odpustil? Pouze se s ním kamarádím. Odpuštění si musí zasloužit." Sedl jsem si k němu na zem.

,,No nevím, kdo se tam uprostřed chodby s ním objímal." Dloubl mě prstem do ramene.

,,O tom se nebudem sakra bavit." Zvedl jsem ukazováček, jako symbol varování.

,,Tak jindy no. Hele můžu u tebe dnes přespat?" Zeptal se mě Kook s nafouknutými tvářičky a vyšpulenými rty.

,,Ale děláš večeři a i snídani pro mě."

Mezi tím, co jsem smlouval s Kookiem ohledně nájmu mého pokoje se Jung Hoseok vrátil. Je pravdou, že jsem byl velice zabraný do toho si vydobýt, jak já tomu říkám "služka Kookie", ale nemohl jsem si nevšimnout toho, jak na mě Hoseok kouká. Víte, já jsem dost všímavý člověk, takže vám určitě došlo, že jsem si všiml pohledu, který v sobě skrýval lásku, kousku, chtíče, ale hlavně nejistoty.
Docela dost mě to znervóznilo.

,,Dobře, tak jo, ale budu ti služkou jen do rána." Ustoupil Jungkook.