I will find you!

서른일굽

Celé tři hodiny jsme trénovyli bez přestávek, jen protože si Yoongi nevěřil. Myslel si, že není dost dobrý a že neumí tancovat při tom on je dokonalý tanečník. Teď sedím s ním na podlaze úplně vyšťavený, ale víc než to mě upoutalo, jak zrychleně Yoongi dýchá s mírně nakloněnou hlavou, pootevřenými ústy a s náznakem úsměvu. Tak nádherný a roztomilý.

,,Proč tak koukáš?" Otočí se na mě a mírně se pousměje.

Nevím, co se najednou stalo v mé hlavě. Dostala větší odvahu než jsem si myslel. Víc jsem se naklonil k Yoongimu, koukal mu do očí a ve chvíli, kdy jsem už chtěl spojit naše rty cukl jsem. Couvl jsem. Nedokázal jsem ho políbit, i když jsem tak moc chtěl.

,,Máš tu něco na tváři." S tímto výmyslem jsem mu to 'něco' lehce setřel z obličeje a sedl si od Yoongiho o trochu dál. Už jsem chtěl něco říct, protože to trapné ticho bylo k nevydržení, ale to už mě přitáhl do polibku. V tu chvíli jsem nevěděl, co dělat. Stuhl jsem a nevypadalo to nějak na to, že bych se chtěl teď nějak hýbnout. Moje mysl byla zaplněna jen tím, jak hebké jsou jeho rty a otázky typu, proč sakra nedokážu spolupracovat. Yoongi se pomalu odtahoval ode mě, při čemž podle jeho výrazu si uvědomoval, co právě udělal.

,,Aish... promiň. Já nevím, co to do mě vjelo. Já se fakt omlouvám." Mezi jeho zmateností a omlouvání se si bral věci. Poslední slovo, co jsem od něho slyšel bylo tiché ahoj a následné bouchnutí dveří.