I will find you!

예순하나

Než začnete číst moji úžasnou (tím myslím cringe) kapitolku, tak se koukněte ke mě na profil👉🏼
(Kdyby někdo chtěl sledovat můj ig, tak samozřejmě může :333 je soukromí z důvodu opatření proti jedné osobě, která mi dělala po dobu 4 let peklo ze života, ale vám to ráda přijmu :333💕)

,,Napiš mu." Vyšlo z Kookieho a já se nezmohl jen na tiché nadávání na jeho maličkost a zkoumání struktury dřeva stolu.

,,Hele pojď si něco zahrát na PS4." Zvedl jsem hlavu od stolu a naskytl se mi pohled na Kooka, který rychle schovává mobil do kapsy. Už jsem se chtěl zeptat co dělal, ale ten už dával nádobí do dřezu a tahal mě do obýváku.
Bohužel v půlce cesty po chodbě se rozezněl zvonek. Oba jsme se zastavili a koukali na dveře dokud se Kook nerozhodl otevřít.
Světe div se. Ve dveřích stojí můj tajný ctitel.

,,Co tu děláš?" Zeptal jsem se a namířil pohled na Jungkooka, protože mi bylo jasné, že to je jeho nápad.

,,Já jsem- přišel, abychom si promluvili. Vím, že to bude znít- hrozně přeslazeně, ale- bojovat o tebe budu, protože jsi- to nejlepší, co mě v životě potkalo." Snažil se popadnout dech. Po chvilce, co se mu to povedlo ke mě přešel a díval se mi v tichosti do očí.

,,Jaj, tak to máš smutný život. A poprosím osobní prostor." Šťouchl jsem ho prstem do ramene, aby kousek odstoupil. Podíval jsem se, kde je Jungkook, ale ten nikde. Parchant někam utekl.

,,Hele má se to takhle. Nevím, co mám dělat, ano? Nejradši bych tě přaštil..." začal jsem...

,,Tak to udělej," ale on mě přerušil.

,,prašť mě. Zasoužím si to." Aish... si ani neumíte přestavit, jak vypadal. Ten smutný pohled mě donutil sklopit hlavu. Chtěl jsem ho praštit, ale zmohl jsem se jen na slabou ránu do ramene. Možná to ani nebyla rána.

,,Yoongi, já sám nechápu, jak jsem se mohl vsadit, aniž bych nevěděl, jaký jsi doopravdy. Prostě mě to v tu chvíli připadalo, jak výtečný nápad, i když jsem věděl, že to dopadne špatně." Neměl bych mu věřit.

,,Baby~ odpusť mi to prosím." Chytl mou rukou a začal s ní houpat ze strany na stranu jak malé dítě, když prosí matku o lízátko.

,,Za prvé : ještě jsem na tebe naštvaný, tak se tak nechovej. Za druhé : neříkej mi baby. Za třetí : máš ještě nějaké tajemství, které přede mnou skrýváš?" Odstrčil jsem jeho ruku.

,,Ne. Tohle je všechno. Už žádné jiné tajemství slibuji!" Zasalutoval, ale hned potom mě objal. Nemohl jsem se udržet, tak jsem mu objetí oplácel. Takhle jsme tam stáli dost dlouho dokud nás nevyrušil hlas z chodby vedoucí přímo k pokojům.

,,Tak co? Už jste si to vyříkali? Docela bych si rád něco zahrál." Ozval se ještě jednou Jungkook.

,,Kušuj kazíš mi chvíli romantiky s Yoongim." Odpověděl mu Hoseok a dál mě objímal.

,,Ale no tak však, kdo vám k ní pomohl hmm? Měl bys mi děkovat pane žiju dvojí život." Došel k nám a začal mě tahat do obýváku, kde jsme měli naplánu hrát hry než přišel Hobi.
A víte, co tohle znamená?
No, že nejen se budu muset starat o králičí mimino. Teď se budu muset starat i o koní mimino. Pane bože, že já si dělám takový starosti.

So...
YOU yes YOU
Read!

Z karantény se už fakt zblázním xdd
No, ale i když je ta blbá karanténa pořád
nemůžu napsat další kapitoly.
Bohužel škola si usmyslela, že :
,,HEJ NASEKÁM TI VÍC JAK PADESÁT ÚKOLŮ, ABYS MĚLA DOMA, CO DĚLAT! DÁM TI TY ÚKOLY DNES A CHCI JE MÍT UŽ ZÍTRA, TAKŽE POHNI SVÝM LÍNÝM ZADKEM!"
Určitě víte, co myslím. Ale, abych to nesváděla jen na školu, tak ano, já jsem líné prase. Takže, když dodělám úkoly, tak se jdu dívat na úkoly, nebo tik tok ¯\_(ツ)_/¯
Takže se vám omlouvám za svoji lenost, ale prostě si nemůžu pomoci T^T.