I will find you!

마흔넷

Vyčerpaný.
Celou dobu jsem trénoval, abych svým pohledem náhodou nezabloudil k chlapci, který mi poslední dobou mate hlavu.
Nyní se nacházím v šatně, jelikož můj  tří hodinový trénink skončil. Skoro všichni se už se mnou rozloučili a odešli, teda až na jednoho...

,,Aish... Yoongi." Na chvíli se mi zastavilo srdce. To, jak vyslovil moje jméno. Vůbec neznělo naštvaně. V hlasu nebyla žádná nenávist vůči mé osobě.

,,A-ano?" Všechny věci jsem si naházel do tašky a pak se rychlým pohybem otočil s tím, že si vyslechnu, co má na srdci a pak vypadnu z téhle mučírny, ale můj plán překazil Hoseok.
Stál jsem tam jak přikovaný. Jako kdyby jediný můj pohyb stál můj i jeho život. Je tak blízko. Stál přímo přede mnou a mlčky mě pozoroval. Výraz má neutrální a já se jen v duchu modlím, aby mě teď neseřval nebo dokonce nezmlátil. Ze studu jsem sklopil pohled a vyčkával se strachem, co se bude dít dál.
Obavy však opadly, když uchopil mou bradu mezi ukazováčkem a palcem. Tím mě donutil se mu podívat do jeho očí, které i s ústy naznačovaly lehký úsměv. Pořád s překvapeným výrazem mu hledím do očí. Náznak červeně na tváři se začal ještě víc projevovat, když se jeho obličej začal přibližovat k tomu mému. Těsně. Stačí ani ne centimetr a zase bych ucítil jeho dokonalé hebké rty.

,,Promiň." Tohle zatracené slovo stačilo na to, aby mi Hoseok přivodil zástavu srdce, které i s tím procítěným polibkem mi ještě víc udělal bordel v mých citech k němu.