I will find you!

쉰아홉

,,Tak co? Spokojený?" Zeptal se mě Kookie mezitím, co já se ládoval jídlem. Jen jsem se na jeho otázku usmál a cpal se dál.
Přestal jsem až když Kook vstal, sedl si vedle mě a položil si hlavu na moje rameno.

,,Víš... nechci, abys na to myslel, protože vím, jak tě to mrzí tohle všechno, tahle situace, protože ho máš rád, ale nechceš si o tom promluvit? Klidně to můžem probrat u zmrzliny. Co já vím, tak jsme ještě nesnědli tu zmrzku, kterou jsme koupili kvůli tvým depresím z úmrtí tvé rybičky Bobo." Řekl po chvilce.

,,Ugh... já nevím. Nějak se mi do toho nechce." Odpověděl jsem. Položil jsem hůlky a koukl se na Kooka.

,,Ale třeba ti bude potom líp. A možná už budeš aspoň trochu vědět jak se zachovat." Pohled mi vrátil. Zvedl hlavu a šel uklidit prázdné talíře.

,,Tak dobře no. Ale jestli dojde ta zmrzlina tak mi ji půjdeš zas koupit." Začal jsem jíst zbytek, které jsem ještě nestihl sníst.