I will find you!

마흔둘

7.6. 6:20

Break... : Tak co? Jak ti je?
                 Příjdeš už? Klukům
                 dost chybíš.

10:43

YoonKi Min : Já... nevím.
Řekni jim že je mi pořád
blbě...

Break... : Kook jde pro tebe.

YoonKi Min : Proč?

Break... : Musíte si promluvit.
                  Takhle to dál nepůjde.

YoonKi Min : Ale půjde! Řekni
mu ať nechodí.

Break... : Jak mu to mám říct?
                  Když už je na cestě? -,-

YoonKi Min : TAK MU TO NAPIŠ

Break... : Nevzal si s sebou mobil..

YoonKi Min : Tak ho vyženu já.
Beztak se sem nedostane. Mám
zamčeno.

Break... : S těmi výpadky pamětí
                  musíme už něco dělat..

YoonKi Min : CO? PROČ?

Break... : Už si nepamatuješ jak
                  jsi mu dával klíče pro
                 případ kdyby jsi ty svoje
                 někde ztratil?

Zobrazeno

,,Hyung jdeme." Nečekaně se za mnou ozvalo.
,,Sakra Kookie! Tohle mi už kurva nedělej! Jak kurva ses dostal, tak potichu nahoru sakra! Vždyť jsi, jak hora!" Začal jsem nadávat. A Jungkook se tomu jen smál.
,,Pfff... dětsko." Odfrkl jsem si a začal si rozbalovat sušenku, kterou jsem měl v plánu sníst, kdyby mi ten debilní Joon nenapsal, už by byla v mém bříšku.
,,No... já nevím, kdo tu jak dětsko trucuje, že mu jeho crush nedal." V klidu jsem si ukousl kus sušenky, vzal polštář a začal Kooka tím polštářem mlátit a při tom mu nadávat.
,,Jaký nedal ty pablbe?! Jen mi neopětoval pusu ty kreténe! Jestli to ještě jednou řekneš, tak přísahám, že tě ani sám Bůh nezachrání!" Jeho smích ještě víc zesílil a já měl čím dál větší chuť ho tady udusit polštářem.
,,Dobře dobře promiň! Hyung přestaň."  Najednou jsem se ocitl v jeho objetí, ale i tak jsem ho ještě jednou praštil do hlavy.
I přes můj neustálí protest mě donutil vstát a vydat se na trénink.