I will find you!

마흔셋

Stál jsem přímo před vchodem do budovy zvané "Taneční Studio Seoul".
Letmo jsem se podíval na Kooka s mírným náznakem nesouhlasu ohledně jeho návrhu vstoupit do studia přímo za nima...

,,No tak Yoongi nemůžem tu stát hodinu." Stěžoval si Kook, když jsme se nehli ani o centimetr.

,,No máš pravdu. Tak můžu jít domů. Tak ahoj!" Už jsem chtěl odejít, ale Jungkook mě zatáhl zpátky na mojí pozici, na které jsem předtím stál.

,,Jdeme!" Nestihl jsem protestovat. Už mě prostě nemilosrdně tahal do šaten, abych se převlékl do úboru ve kterém budu dnes trénovat.
Teda... pokud dřív neuteču, když uvidím jeho. Ježiš to bude tak trapné.

,,Hyung! Dělej už!" Jen jsem povzdechl a zavazoval tkaničky u bot. Už když jsem tu mašličku dokončil začal mě Kook zase tahat po chodbě, která vede do místnosti, kterou asi teď budu nazývat místnost trapného ticha.
Všech pět osob se na mě otočilo a ani jeden z nich se neodhodlalo něco říct. Nakonec ke mě přiběhl Jimin, který mě pevně objal a začal mumlat, že se o mě bál.

,,Proboha Jimine jsem v pohodě byla to jen nevolnost. Nemusíš to tak dramatizovat, ale díky že jsi se staral. Ty polévky mi chutnaly." Poslední dvě věty jsem zašeptal, protože Jungkook je velice žárlivý chlapeček a přece nechcem, aby se urazil, když se celou dobu o mě tak hezky staral.

,,To jsem moc rád!" Odtáhl se ode mne Jimin.
,,Dnes jsem ti přinesl ještě jednu, protože jsem si myslel, že ti bude pořád špatně. Tak si ji můžeš po tréninku dát. Vím, jak ti vždy vyhládne z toho!" Jen jsem se nervózně zasmál, protože jsem před sebou neviděl nic jiného než naštvaného Jungkooka.
Náhle jednohlasně kluci pozdravili až na Hoseoka. Ten seděl v tichosti v rohu, kde poslouchal hudbu, která mu hrála ve sluchátkách a ignoroval celý svět.

,,Tak jo kluci. Tak když už jsme všichni začnem ne? Hobi? Hobi. Hobi... Hobi kurva už!" Zařval Joon aby upoutal Hoseokovu pozornost a taky se mu to podařilo.