Ještě tentýž den mi na okno zaklepal Ben. Dlouho jsem se sebou bojovala, ale nakonec jsem mu otevřela.
,,Benjamine Blue, jak jsi ku*va mohl?!" Nic mi na to neřekl. Věděl, že na to není co říct. Můj vztek se mísil se smutkem. A on se mi celou dobu koukal do očí. Pomalu ke mně přistoupil. Po dlouhém váhání mě nejistě obejmul. Já jsem ho obejmula ještě víc a začala jsem plakat...
Po chvíli jsem se od něj odtáhla. ,,Sab, vůbec bych se nedivil, kdyby jsi mi to neodpustila. Protože to, co jsem udělal, je neodpustitelné.." Bylo vidět, že ho to mrzí... Ale na odpuštění bylo podle mě ještě moc brzo.. Nechtěla jsem, ať si v tom pořádně vyráchá čumák, byť by si to zasloužil, ale prostě jsem ještě nebyla připravená mu odpustit.
,,Bene já nevím.. Možná ti někdy odpustím, ale teď ne. A už prosímtě jdi." Jen přikývl a zmizel oknem mého pokoje. Já jsem se svalila na postel a opět jsem spustila řeku slz...
Ten lehký, až téměř neslyšitelný dopad na podlahu mého pokoje..
Zezadu mě obejmul a začal mi do ucha šeptat uklidňující slova.
Jaký paradox. Právě jsem děkovala bohu za někoho takového, ale předtím jsem ho doslova nenáviděla. Karty se obrátily..
,,Shawne měl bys jít.." ,,Ale já tu chci být s tebou.. A dle tvých očí a srdce soudím, že nechceš, abych odešel." Ten kluk ve mně uměl číst... ,,Máš pravdu, nechci.. Ale měl bys... Ja ti nechci ublížit.." ,,Co, že tak najednou? Ještě o prázdninách bys mě nejraději zabila..." ,,J-já, p-promm-miň..." Začala jsem plakat.. ,,Ne, Iss, ja tě nechtěl rozplakat, pojď sem.." Shawn si mě přitáhl k sobě do objetí, ve kterém jsem nakonec usnula.
ČTEŠ
Chosen II.
Short StoryPokračování příběhu dívky jménem Isabell, její rodiny a dvou kluků, kteří jí pořádně zamotali život... Prázdniny už pomalu končí a blíží se škola. Ale co víc, jak to vlastně dopadne s láskou Isabell, Shawna, Bena a dívky z původní Benovy smečky? To...
