Chosen II.

27.

,,Někdo ho něčím silně praštil do hlavy. Nevím, jak na tom jeho mozek je. Bez pořádného vyšetření to ani nezjistím. Hned jak se mu udělá trochu líp, tak ho vezmu k nám, abych zjistila, jestli nedošlo k nějakému vážnějšímu poškození." Řekla máma a odešla z pokoje. Shawn ležel na posteli v pokoji pro hosty a já seděla vedle něj. ,,Shawne, kdybys mi tak jen teď mohl říct, co se stalo..."

Z pohledu Shawna:

Jako vlk jsem utíkal lesem a užíval si tu volnost. Najednou se přede mnou objevila nějaká postava a obrovskou kovovou tyčí mě praštila silně do hlavy. Nevím, jak dlouho jsem byl mimo, ale hodně mě bolela hlava. Neměl jsem tušení, kde jsem, skoro nic jsem si nevybavoval. Moje jediná myšlenka byla, najít co nejdřív pomoc.

Ploužil jsem se lesem, tlapky se mi pletly a já jsem jen s těží dokázal rozeznat jakékoliv věci přede mnou. Sotva jsem viděl obrysy. Najednou jsem zakopl o kořen, spadl jsem a opět mě obklopila tma.

Když jsem se ztěžka zvedl, už pomalu začínalo svítat. Poznal jsem, že jsem jen kousek od Bellina domu. Doslova jsem se tam dopotácel a nejistými kroky jsem vylezl až před dveře Isabelliného pokoje. Svalil jsem se tam a doufal jsem, že se Iss co nejdřív probudí. Chtěl jsem kňučet, ale už jsem na to neměl sílu...

Cítil jsem, jak se její ruce dotýkají mého kožichu. Chtěl jsem se zvednout, cokoliv jí říct, dát jí nějaký signál, ale byl jsem jako vězeň ve vlastním těle. Rozeznával jsem Isabellin hlas, hlas její mámy, Nicka, taky Jackoba... Ale nedokázal jsem přijít na to, o čem se baví. Nebyl jsem ani schopný se přeměnit. Jen jsem čekal, co bude...