24.

973 78 4
                                    

Úplně jsem se přestal ovládat. Ta holka samozřejmě vyjekla a utekla, ale to mě bylo jedno. Já jsem teď jen tiskl své tesáky k jeho horkému krku a cítil, jak mu pulsuje krev v žilách.

Z pohledu Isabell:

Přeměnila jsem se ve vlčici a rozběhla jsem se za Jackobem. Cestou jsem narazila na Lenu. Byla úplně vyděšená. Ještě jsem zrychlila a během chvilky se mi naskytl pohled na tu hrůznou scénu.

Z pohledu Jackoba:

Už už jsem se chtěl zahryznout do krku toho prasáka, ale přiběhla Bell. Dívala se na nás těma svýma vlčíma kukadlama a pečlivě zkoumala každý můj, byť sebemenší pohyb. Ben se raději nehnul ani brvou. Viděl jsem v jejích očích strach, bolest, ale hlavně znechucení a opovržení. Přesně tak se na mě teď koukala, nevěřícně na mě hleděla a nemohla tomu věřit. ,,Ty přece nejsi vrah!" ,,Bell.." ,,Co, co je?! Jackobe, jestli to uděláš, ztratíš mě.. Ano, ublížil mi. Ale pořád ho mám ráda." Přeměnila se a přešla k nám.

Zahleděla se do Benových očí, pochopila... ,,Jak jsi mohl? Jak jsi to mohl udělat znovu?!" Odvrátil od ní pohled. Nedokázal se jí podívat do očí a já se mu ani trochu nedivil. Stále jsem mezi svými čelistmi svíral jeho krk. A v hlavě mi ležela jediná otázka: Zaslouží si žít, nebo má zemřít?

,,Bene, Jak jsi mohl sakra?!" ,,Promiň Sab..." ,,Hoď sklenici na zem. Rozbila se, že? No a teď jí řekni promiň a čekej, až se zpraví." ,,Cože?" ,,Tohle přesně se teď děje. Zničil jsi mi srdce a myslíš si, že to nějaký promiň spraví? Už tě nikdy v životě nechci vidět Benjamine Blue!"

Chosen II.Kde žijí příběhy. Začni objevovat