Vyvolená: Hra, ve které nelze vyhrát✅

Den čtrnáctý 2/2

Tak a je to tady. Posledni cast posledniho dne, zitra uz jenom epilog a je to❤ samozrejme na ty z vas kdo ctou Chosen respektive Vyvolenou potom čeká ještě druhy dil, ktery uz je taky skoro dokončeny, ale nepredbihejme a enjoy!❤

„Jess běž!" Uslyšela jsem zařvat, až příliš známý hlas a poté se opět rozezněl zvuk střelby. Trvalo vteřinu, než to mému mozku docvaklo. Než byl schopný zpracovat, co se to vlastně děje. Oh můj bože. Matt. Prudce jsem se otočila za jeho hlasem a uviděla ho, jak stojí ani ne sto metrů ode mě, částečně ukrytý mezi stromy a snaží se udržet všechny, co nejdál. Spolkla jsem veškerou bolest i veškerou nevolnost a co nejrychleji vyběhla směrem k němu. Nekoukala jsem se okolo sebe, jen jsem se soustředila na pohyb svých nohou. Kdybych se ohlížela viděla bych počet lidí, kteří stáli proti nám a ztratila bych i ten poslední zbytek odvahy, který ve mně žil.

Byla jsem od něho už jen pouhý kousek, posledních pár metrů, když na mě zařval: „Jess pozor!"

V tu chvíli mě někdo strhl na zem. Zaječela jsem. Mé pochroumané tělo už to nezvládalo. Dotyčný se okamžitě zvedl a za vlasy mě vytáhl do stoje. Au, moje vlásky. U hlavy jsem ucítila zbraň a veškerá střelba utichla. Dokázala jsem si celkem barvitě představit, jak moc vyděšeně jsem musela vypadat.

„Pusť ji nebo ti ustřelím hlavu," namířil na osobu, která mě držela Matt zbraň. Už jen dle výšky mi bylo jasné, že to není Jack. Také mi, ale bylo jasné, že mu Jack nemůže ustřelit hlavu, pokud nechce něco ustřelit taky mě.

„Zastřelím ji dřív, než to zkusíš," řekl muž, co mě držel hrubým hlasem. Tak trochu zněl, jako kdyby vykouřil dvacet kraviček denně. Zas a znovu se mi do těla vracela již stará známá beznaděj. Zatraceně přemýšlej Cleavlendová!

„Nemůžeš ji zabít a moc dobře to víš," zavrčel Matt. V tu chvíli, jako kdyby mé tělo začal ovládat někdo jiný. V hlavě se mi totiž vynořil spásný, ale zároveň naprosto sebevražedný nápad a vybavila jsem si sebeobranu, kterou mě táta učil. Dupnutí na nohu, rána do břicha, otočka, rána do velice choulostivého místa, a aniž bych si uvědomila, kde se ta síla ve mně bere jsem všechny kroky splnila a už opět běžela k Mattovi. Během chvíle jsem byla u něho a už jen zírala na Hrubáče, jak se válel na zemi. Sakra, co jsem to udělala. Jak jsem to udělala? Já to udělala. Cože? Matt na mě chvíli v šoku mrkal, jak také nemohl pochopit, co se to právě stalo a následně mě strhl za sebe, jako vždy. Sice jsem už stála u něho, ale ještě jsme neměli vyhráno. Ani vzdáleně. Matta obestoupili z jedné strany Nathan a z druhé Greg. Kousek od nás jsem uviděla i Cass, která se však nenápadně skrývala v houštině.

„Matthew, Matthew, Matthew," šel pomalým krokem směrem k nám Jack. Nedaleko od nás se zastavil a nesouhlasně vrtěl hlavou. Nevypadal nejistě. Vlastně se tvářil, jako kdyby to celé bylo součástí jeho plánu.

„Snad si opravdu nemyslíš, že máš šanci," zeptal se s tónem plným sebevědomí. Neměli jsme moc velkou šanci a on to moc dobře věděl.

„Zabiju tě Jacku. Já tě kurva zabiju, za to cos jí udělal," odvětil mu Matt naprosto vážným hlasem. Držela jsem se jeho pravé paže a adrenalin mi pomáhal zahnat veškeré nevolnosti či bolesti. Moc by se nehodilo, kdybych tu omdlela. To by situaci nepřispělo v náš prospěch.

„Nemůžeš mě zabít a moc dobře to víš. Navíc měl by ses už přes svou sestru přenést," zasmál se krutě. Jak moc já toho člověka nenáviděla. Nikdy jsem netušila, že jsem vůbec takové nenávisti schopná.

„Já, ale nemluvím o Darcy. Mluvím o Jess, ty jeden zaostalče. Málem jsi ji zabil, uvěznil jsi jí v kleci, zabil jsi jí nejlepší kamarádku, poté jsi ji málem zabil znovu. Dvakrát!" Přesto, jakou měl v hlase zlobu, se stále tvářil stejně neutrálně. Počkat, jak věděl, že mě znovu dvakrát málem zabil? Jack vypadal zmateně a evidentně mu v hlavě probíhala stejná myšlenka.