Vyvolená: Hra, ve které nelze vyhrát✅

Den sedmý 1/2

Ehm jdu pozdě. I know, ale tak byla jsem nemocná. Každopádně teď jsem tu a enjoy!

Kapitola je dlouhá, má přes 3000 slov proto doporučuji si na ni najít čas, protože známe WP a jeho pamatování si, kde jste přestali číst :D
Kratší to nešlo :(

„Jessico Cleavlendová! Co si myslíš, že děláš?" Vzbudil mě slabý, ale přesto naštvaný hlas. Prudce jsem se vyšvihla do sedu, až jsem se praštila do své, už takhle dost zbídačené hlavy. Zaskučela jsem bolestí. No jasně, já jsem málo rozmlácená. Musím si ještě ubližovat sama. Proč je to pro mě tak typické?

„To snad nemyslíš vážně, že si tady vyspáváš! Sakra Jessico, tohle není sranda, jde nám o život," prskala naštvaně, až by si člověk řekl, že jí nic není, kdyby ji neviděl. Je neuvěřitelné, jak ještě před chvílí vypadala na umření a teď mě sekýruje. Normálně bych jí opáčila nějako jako, aby mě nechala být, ale tentokrát měla pravdu. Každopádně vypadala lépe. Seděla, a to bylo dobré znamení, sice se opírala o mříž, ale vytáhla se tam bez mé pomoci, třeba její zranění nejsou, tak příšerná, jak jsem se bála.

„Já vím," řekla jsem jen tedy a držela se za bolavou hlavu. Nevolnost okolo žaludku mi jen zvyšovala podezření, že mám otřes mozku.

„Nebuď citlivka Jess. Chápu, že tě bolí hlava, ale upřímně? Mě bolí celé tělo, tak si nestěžuj. Pokud se odtud nedostaneme, tak mě Jack zabije. Ty sice neumřeš, ale věř mi, opravdu nechceš, aby vyhrál zrovna on, o by pro tebe moc dobré nebylo," řekla drsně jako vždycky. Tohle byla má nejlepší kamarádka. Nikdy si nebrala servítky, nikdy mě neutěšovala, když jsem si jako malá rozbila koleno. Prostě mě seřvala, ať se seberu.

„Proč by to pro mě nebylo dobré?" Zeptala jsem se, tušila jsem, že Clare by mi to prozradit mohla na rozdíl od Matta. Ona nikdy nebyla zrovna tajnůstkářská, vždycky jsme o sobě navzájem věděly všechno.

„Matt ti nic neřekl, co?" Neptala se. Spíše to konstatovala, ale přesto jsem přikývla. Clare nasadila otrávený výraz, podobný jako když mi musela doma vysvětlovat něco, co mi měl vysvětlovat táta, ale nijak se k tomu neměl. Nikdy nezapomenu na to, jak táta po Clare chtěl, aby mi objasnila všechno okolo sexu, že on mi to v žádném případě vysvětlovat nebude.

„Nedivím se mu, chtěl tě tím chránit, ale znáš mě. Já vždycky radši řeknu pravdu, v okecávání jsem nikdy nebyla dobrá, navíc ty to zkousneš. Jednoduše je to tak, že až tahle hra skončí, tak si s tebou skupina, která vyhraje může dělat, co chce. Může tě přidat do své skupiny, může tě poslat domů nebo tě může zabít. Jakmile hra skončí, jsi majetek skupiny, která vyhrála." Vysvětlila prostě. Udiveně jsem na ni zírala. Tak tohle myslel Matt tím, že mě pošle zpátky. Ach bože, já jsem tak pitomá. On mě chtěl zachránit a já? Já od něho utekla.

„Já jsem tak pitomá," zaskučela jsem tentokrát nahlas. Zoufale jsem si zabořila obličej do dlaní. Nyní, když byla Clare vzhůru mohla být ona ta silná, jako vždycky a já se mohla začít skládat, aby na mě mohla začít řvát, ať to nedělám, že její nejlepší kamarádka není uplakánek a nikdy nebude.

„Cože? Zrovna takovou reakci jsem nečekala," zatvářila se nechápavě se zmatkem v hlase.

„Matt... on. On mě chtěl poslat domů," vysvětlila jsem, ale nepodívala se na ni. Neměla jsem nejmenší tušení, co pro mě ten kluk dělal. Chránil mě, ne proto, že by chtěl, abych byla s ním, aby vyhrál ale protože chtěl. Protože je to dobrý člověk na rozdíl od Chrise.