Probudila jsem se s pocitem, jako když se vám z mysli vytrácí sen. Když jsem otevřela oči, viděla jsem nad sebou nádherně čistě modrou oblohu. Usmála jsem se a protáhla. Pod prsty jsem cítila trávu a nedaleko ode mě se nacházely stromy. Ideální místo pro mě.
Počkat. Cože? Prudce jsem se vytáhla do sedu a rozhlédla se okolo sebe. Vedle mě seděl na zemi kluk, který mi byl tak strašně povědomí, až to bylo divné. Vykuleně na mě zíral, ústa pootevřená. Jeho hnědé oči a špinavě blond vlasy mi byly hrozně známé. Odkud já ho znám?
Panebože.
„Jess?" Promluvil. Tohle sakra není možný. Zírala jsem na něho s otevřenými ústy. Myšlenky mi divoce lítaly jedna přes druhou, jak jsem si vše začínala uvědomovat. Hra. Táta. Jack. Matt. Panebože, já na něho nezapomněla. Po tváři se mi na chvíli rozlil úsměv, ale pak zase vymizel. Tohle není Matt. Tohle je osoba, kterou by mě nikdy nenapadlo, že potkám ve skutečnosti a už vůbec ne tady. Jestli se totiž nemýlím, tak jsem opět ve hře. Protože proč bych jinak ležela uprostřed lesa? Tentokrát již, ale nebudu Vyvolená. Ne. Teď jsem hráč. Ale jak je to možné zatraceně?!
Můj bože. Znovu jsem se podívala na toho kluka a zapátrala v paměti po jméně.
„Michaele?" Vyslovila jsem váhavě. Jeho přikývnutí mi pohnulo celým světem a hlava se mi zamotala. Nedávalo to smysl. Zas a znovu nic nedávalo smysl.
ČTEŠ
Vyvolená: Hra, ve které nelze vyhrát✅
Fantasy„Znáš hru hledání vlajky? Tak to se tu děje akorát s jediným rozdílem. Ty jsi ta vlajka." Probudit se uprostřed lesa, bez nejmenšího tušení, kde jste se tam vzali, to vám řeknu, není nic příjemného. Vlastní zkušenost. Pokud si však říkáte, že to ni...
