Minulosti, zdar![DOKONČENO]

Část I.

Vítám vás u pokračování k příběhu Rivalové. Doufám, že se vám tento příběh bude líbit stejně, jako ten předešlý.

Hned jak jsem se vydala na cestu, zamířila jsem na její adresu. Snad jsem i doufala, že byla rozumná a jela domů. To poslední, co bych chtěla bylo, aby byla někde venku a sama. Když jsem dojela před její dům, tušila jsem, že nejsem na správném místě. Dům vypadal momentálně prázdně. Okna byla zavřená a brána, která byla vždy otevřená také. Přesto jsem vylezla a zkusila zazvonit. Zkoušela jsem to několikrát, ale zdálo se, že doma opravdu není.

,, Sakra Jess, kde můžeš být?" Ptala jsem se sama sebe a bezradně se chytila za hlavu. Nasedla jsem do auta a vyjela do města. Musela jsem ji najít a to za každou cenu. Po cestě jsem se zastavila v květinářství a koupila několik růží, doufajíc, že mi to pomůže. Rozhodla jsem se objet několik barů, které vypadaly slušně a znala jsem je. Překvapilo by mne, kdybych jí v jednom z nich našla, protože ona nebyla člověk, co by holdoval alkoholu. Raději si dala nealko a dokázala se bavit i bez něj. V tomhle byla skutečně výjimečná. Myslela jsem přitom i na holky. Doufala jsem, že to zvládnou i beze mne a společně budeme všichni slavit výhru. Z přemýšlení mne vytrhl zvuk telefonu. Pro mojí smůlu volala Lucy.

,, Ahoj, jak vám to jde?" Zeptala jsem se a dál koukala kolem sebe, kdybych náhodou Jess zahlédla.

,, Je to v pohodě. Teď máme po druhé třetině a je 3:1 pro nás. Lindsey chytá skvěle. Katherine nenastoupila a trenéra odvedli pryč. Asi si chce dát pauzu. Co ty, našla si Jess?"

,, To je super, oslavíme to večer. Pokud ji najdu. Takže nenašla. Doma není a tak jedu do města a zastavím se v těch známějších barech."

,, Zkus Blue Sky bar. Ten zná dobře a líbilo se jí tam tenkrát. Musím jít. Ozvu se až skončíme." Odpověděla a já se rychle rozloučila. Byla jsem ráda za typ, protože tenhle bar mě nenapadl. Ale rozhodla jsem se tam jet až naposled. První místo kde jsem se zastavila byl bar Jordan. Barman a ani nikdo jiný jí tam neviděl. Bohužel pro mne, protože jsem to byla já kdo dával podpis. Hned na to jsem vyrazila do dalšího baru, ale pro mojí smůlu, dopadla jsem zcela stejně. Přišla mi SMS od Lucy, že už skončily a pohár je náš. Donutilo mne to se usmát. Chtěla jsem se radovat, ale nějak mi to nešlo. Měla jsem až moc velký strach o Jess a na oslavy výhry jsem neměla vůbec pomyšlení. Zkusila jsem znovu vytočit číslo Jess. Pořád jsem doufala, že mi to zvedne a řekne mi kde je.kdyz odcházela odemne, měla na sobě pouze mikinu a venku bylo hodně pod nulou. Podle zvuku jsem poznala, že telefon zvedla, ale zvláštní bylo, že mlčela.

,, Jess, kde jsi? Hledám tě po celém městě." Promluvila jsem a zastavila u krajnice.

,, Nemáš... Nemáš důvod...Důvod mě hledat." Odpověděla a já poznala, že ji musí být neskutečná zima. I přes telefon šlo poznat jak ji drkotají zuby.

,, Mám důvod tě hledat. Kde jsi, dojedu pro tebe. Vše probereme, ano?"

,, Abys mě zase poslala do háje a řekla mi, že mě nechceš? To raději umřu."

,, Jess, takové hlouposti neříkej. Řekni mi kde jsi, ano? Nikam tě nepošlu, chci ti něco říct." Odpověděla jsem a pevné doufala, že nehodlá nic provést.  Skutečně jsem litovala toho, co se stalo.

,, Jsem v parku. V tom, který je naproti baru Blue Sky." Odpověděla a poté telefon položila. Ihned jsem se na místo vydala. Cesta mi trvala skoro dvacet minut, protože město bylo ucpané a tak jsem byla ráda, že vůbec jedu. Zastavila jsem na blízkém parkovišti a rychlým krokem se vydala do parku. Růže jsem nechala v autě. Netušila jsem zda by je hned nevyhodila a jestli se mnou bude vůbec mluvit.

,, Jess, co tu děláš? Vždyť je zima na to, aby jsi tu seděla." Řekla jsem jakmile jsem k ní došla. Všimla jsem si, že v rukou svírá poloprázdnou láhev vodky. Bylo to po druhé v životě, co jsem jí viděla s alkoholem.

,, Čekám až umřu. Aby jsi měla odemne klid. Spíše nechápu, že tu jsi ty. Měla jsi slavit s holkama." Řekla a utřela si tváře a oči.

,, Zvedni se a já ti to doma vysvětlím. Ale vyřešíme to v teple." Řekla jsem rozhodně a pomalu jí zvedla. Láhev jsem jí vzala z ruky a s mojí pomocí se s ní vydala k autu.

,, O umírání už ani slovo. Třeba od tebe nechci mít klid a proto jsem pro tebe dojela." Odpověděla jsem a láhev vyhodila do koše, který se na cestě nacházel. Snažila se mi v tom zabránit, ale nepodařilo se jí to. Poté jsem jí vzala do náruče a rychle došla do auta. Bylo v něm ještě teplo a tak jsem viděla jak se Jess usmála když do něj sedla. V tichosti jsem se rozjela a vydala se s ní k sobě domů. Dívala se celou dobu z okna a mne nevěnovala skoro žádnou pozornost. Jako bych tady vůbec nebyla.