Minulosti, zdar![DOKONČENO]

Část XII.

Uběhl týden a já s Jess trávila, co nejvíce času šlo. Takřka si to vyžadovala a dělalo jí to velkou radost. I já měla radost, když se usmívala. Úsměv jí totiž neskutečně slušel. Zrovna jsem sobě a Jess připravovala oběd, když se ozvalo zapípání mého telefonu. Překvapilo mě to, protože moc lidí mi na facebook nepsalo. Většinou psaly sms nebo mi rovnou zavolali. Když jsem telefon vzala do ruky a odemknula ho, zarazila jsem se. Psala mi Lucy.

Zpráva od Lucy:
„Ahoj, ty se mi vyhýbáš? Ani nenapíšeš, nezavoláš...“

Zpráva od Stacey:
„ Nevyhýbám, ale nemám čas. Jsem pořád s Jess. Snažím se zapomenout.“

Zpráva od Lucy:
„ Snažíš se zapomenout? Na, co? Na mě, nebo na to, co se stalo?"

Zpráva od Stacey:
,, Chci zapomenout na to, co se stalo. Byl to omyl."

Zpráva od Lucy:
„ Pokud to tak cítíš, přijeď za hodinu ke mě a řekni mi to očí. Promiň, nevěřím tomu."

Odepsala jsem, že dorazím a chvíli jsem koukala jen před sebe. Věděla jsem, že tohle bude ta největší chyba na světě, ale Jess pro mě byla opravdu vším. Musela jsem najít odvahu a říct Lucy, co k Jess cítím. Problém byl, že po tom, co se stalo jsem se zamilovala i do Lucy. Ano je to zvláštní, milovat dvě osoby? To přeci není možné. V mém případě to tak bylo. A jen na mě bylo, rozhodnout se pro jednu z nich.

„ S kým si to pořád píšeš?" zeptala se Jess a došla ke mě. Pevně mě objala kolem pasu a přitáhla si mě do objetí.

,, Psala Lucy, potřebuje semnou o něčem mluvit a tak mě poprosila, abych za ní za hodinu dorazila."

„ A nemohu jet s tebou? Taky bych jí ráda viděla." odpověděla a já se jen pousmála. Neviděla bys jí ráda, to mi věř. Řekla jsem si v duchu a sklopila hlavu.

„ Nemůžeš jet semnou. Mám přijet sama, ale nebudu tam dlouho a vrátím se." odpověděla jsem a v duchu si za to nadávala. Kdybys jen věděla jak ráda bych tě tam vzala, ale nejde to. Pokračovala jsem ve svých myšlenkách a nakonec jí políbila na tvář. Poté jsem si vzala své věci a za chvíli už vyjížděla k Lucy.

Zpráva od Stacey:
„ Jsem na cestě. Budu tam do půl hodiny."

Zpráva od Lucy:
„ Fajn, těším se."

Vlastně jsem nevěděla, co od tohoto čekám. A, co čeká ona? To byla další otázka, která mne trápila. Musela jsem rozhodnout pro jednu z nich a to nebylo opravdu jednoduché. Když jsem dojela před dům Lucy, zůstala jsem v autě ještě chvíli sedět. Snažila jsem si připravit řeč a definitivně to ukončit. Po chvíli jsem vystoupila z auta a zamířila ke dveřím. Když jsem byla kousek od dveří, tak se otevřeli a já v tu chvíli věděla, že jsem definitivně ztracená. Do té chvíle jsem věděla, co jí chci říci, ale jakmile otevřela, vše jsem zapomněla. Byla tak zatraceně sexy. Na sobě měla jenom župan a pantofle.

,, Pojď dál." pobídla mě a já vešla do menší chodbičky. Sundala jsem si boty a odešla do obýváku. Překvapeně jsem se zastavila a dívala se na stůl. Stály tam dvě skleničky na víno a láhev bílého.

,, Lucy, já si přišla promluvit. Proč tohle děláš?" zeptala jsem se a posadila se na gauč. Lucy se posadila vedle mě a pohlédla mi do očí.

,, Třeba proto, že nevěřím tomu, že chceš na všechno zapomenout. Dám ti tři vteřiny na to, abys řekla, že to tak chceš." řekla a já polkla. Svojí ruku položila na moji tvář a pomalu se ke mě přibližovala. Sledovala jsem střídavě její oči a rty.

,, Lucy, já...Tohle si budu do smrti vyčítat." řekla jsem a přitáhla si ji do polibku. Cítila jsem jak se usmála. Měla nad mnou neuvěřitelnou moc. Netušila jsem jak to dokázala, ale povedlo se jí to. Dokud jsem jí nezahlédla, byla jsem si jistá, že to zvládnu. Že zvládnu tohle celé utnout. Jak moc jsem se v sobě spletla.

,, Lucy?! Kde jsi?" rozlehlo se domem a ve mě i v Lucy to hrklo. Začaly  jsme  sbírat  své  oblečení  a rychle se  oblékat. Obě jednu důležitou věc. Jess chvíli bydlela u Lucy a měla od ní náhradní klíče.

Tak a jsme na konci další kapitoly. Co myslíte, že se bude odehrávat? Jak zareaguje Jess na to, že jí Stacey podvádí? Nebo se to podaří utajit a Jess bude žít ve lži? Jak by jste se zachovaly vy? Vaše připomínky, kritiků a nápady můžete psát do komentářů :-)