Smyšlenky

Hory V Nás

Jako pokaždé, když si na studený čaj vzpomenu
Jenž vlivem mé nepozornosti připomíná chlad večera
Dostanu neodbytný strach, že všechno to co bylo, taky časem zchladne
Zchladne a zešedivý, zetleje a rozpadne se na prach, jako stará truhla s mrtvým srdcem
Že tvé nádherné oči ztmavnou, že nebudou tak něžné, až mě celou poznáš, že zbydou jen slzy, které rezervou mi obličej ve dví
Pak už mě ani oheň nezahřeje i kdybych měla shořet, kdyby jsi mě nechal
A nikdy
Nikdy by ani tuny čokolády nezmírnily ani promile bolesti, toho odlesku jenž blýská se když tu nejsi
Jen očekávám zprávu, která zmírní ten chlad nicotného nitra
Nechávám se klamat větrem šumícím o tom, že někde v dáli šeptáš moje jméno
Přitom kráčím zavějí za tebou s banální vzpomínkou která se vysmívá světu a brouká: klackyklack