V hlavě cítím tupou bolest
a jsem ráda, že žiju.
Je tohle snad trest?
Snad už se nikdy neopiju!
Vidím zvuky,
slyším obraz.
Trošku se to (asi) vymklo z ruky,
vylekal mě vlastní odraz.
Matně se snažím realitu vnímat,
ale je mi špatně už jen z toho, že se musím na strop dívat.
ČTEŠ
Smyšlenky
PuisiPoezie s nádechem, smutku, mystična, žalu, emocí, prázdných chvil a tušení Tato neoblíbená slátanina bude již brzy vydána
