Poznáš i bolesti jinou tvář,
když jejím černým světlem osvítí tě zář.
Slunečního paprsku svit,
temnotu náhle proťal čepele kmit.Jak se asi padlí andělé cítí,
když pod jejich krokem usychá radosti kvítí.
A slzou co z tváře jim kane
co vodopády smutku po tváři ladné,
kloužou jako večerní stíny v létě,
již nelze nic spasiti v temném světě.S falešnými úsměvy křivé rady draho prodává
a duši do zatracení věčného strhává.Smutný to měsíce svit,
když bez lásky je cit.
Vím to jen já a svit měsíce,
co na světě trápí mě nejvíce.
V dali se černé mraky valí
a srdce moje oblaka smutku halí.Já dobrovolně spoutat city se nechala,
a po zbytek života na osvobození čekala.Z oblohy zářivý smutný měsíc se dívá
a nehybné dívčí tělo s hladinou vodní splývá...
ČTEŠ
Smyšlenky
PoetryPoezie s nádechem, smutku, mystična, žalu, emocí, prázdných chvil a tušení Tato neoblíbená slátanina bude již brzy vydána