Smyšlenky

Rozpor

Jsem pouze člověk na emoční dráze,
napůl živá a napůl mrtvá.
Trápím se, je tohle jen zkurvená fráze?
Myslíš že jsem jen "nesvá"?

Jako nezastavitelná vlna energického utlumení,
pak jako kofeinová princezna.
Vážně mi dobře není,
hýbe se mé tělo nebo svět, jak to bytost v tomhle stavu rozezná?

Už to necítím,
nemám ani hlad.
Už to není tím,
co bys chtěl poznat.

Únava je jen klamavá,
co hodina, to znak.
Autorka poetické smrti neznámá,
časem opadá iluzní lak.

Myslíš že dýchám?
To ani náhodou!
Jentak se dívám,
jak se ztrácím pod vodou.

Voda jako hořké slzy,
co unáší pryč myšlenky.
Odpověz, zda je na důvěru brzy?
Protáčí se mi panenky.

Klesá mi hlava,
tělo padá na šedou zem.
Byla bych ráda,
kdyby to bylo jen snem.

Probudím se,
bylo to jako ochutnávka smrti,
rozhlédnu se,
další stín blíž letí.

Nechci pomoc,
nesmím upoutat pozornost.
Taková lehká bezmoc,
snažím se vypěstovat si odolnost.

Možná je to marný,
možná mě to baví,
tohle není snadný,
zase se mi bíle zorné pole barví.

Znovu a znovu a znovu,
opakující se smyčka času,
matně rozeznávám,
zda šeptá nebo křičí některý z těch hlasů.

Tohle je jednoduchý,
tohle zas těžký
a mě to splývá,
jsou to rovnoběžky?

Napiš mi prosím,
jak to asi ty vnímáš.
Můj názor... Já vlastně nevím.
Lepší když  ani nevnímáš.