Smyšlenky

Začátek konce

Tlačím na ostří
a bolest nevnímám.
Realita se rozostří,
já poslední zbytky sil posbíram,
jen abych mohla zopakovat tu cestu,
mučivou, dlouhou a štiplavou.
Má zápěstí neuniknou krvavému křestu,
snad se tím všechny emoce ven i s krví dostanou.

Purpurové jezírko se do všech stran rozlévá,
srdce zpomaluje.
Najednou ztrácím vědomí
a i čas se zastavuje.
V jedné nekonečně dlouhé a bolestivé vteřině proběhne mi před očima život celý.
Poslední horká slza stéká mi po tváři,
svět připadal mi kdysi ponurý a neveselý.
Však teď umírám s úsměvem na tváři.