Smyšlenky

Mám jedno rozbité srdce a dvě roztříštěné duše

Prázdný pokoj, prázdný dům, slyším jen TICHO.
Avšak nejsem opuštěná, je tu se mnou samota.
Ani starými okny neproniká sem světlo.
A uvnitř mě je jen prázdnota.

Cítím něčí pohled, avšak nikdo tu není.
Nemám strach, ani žádný cit.
Snad je to jen snění,
však nechci už sama být.

Mám jedno rozbité srdce,
které skřípá při každém úderu.
Vlastním dvě roztříštěné duše,
snad se ze zlého sna proberu.

Nevím, co dál počít si mám
a tak ležím v kobercích prachu.
Přemýšlím, jak dlouho tě znám,
schází tu už jen špetka strachu.

Samota je okouzlující,
však podstata žití mi stále uniká.
Cítím proudy života pulzující
a vidím jak rudý záblesk ve tmě zaniká.

Prázdné šuplíky naděje
s celým domem stejně shoří.
Všude kolem jsou horkého popela závěje
a jeden temný anděl se mi dvoří.