Hermann Hesse(1877-1962) psal jeden že svých nejvýznačnějších románů, Demiana,na sklonku první světové války. Uprostřed válečného běsnění, které rozbilo kontinuitu tehdejšího světa i jeho kdysi pevné hodnoty a úplně devalvovalo jedince,prožíval Hesse hlubokou osobní krizi. Těžké deprese léčil psychoanalýzou,která ovlivnila i jeho tvorbu. Naplno se to poprvé vyjevilo právě v Demianovi. Téma složitého a bolestivého hledání sebe sama,rozpolcenisti vlastního Já, neustálého zápasu dobra a zla, prolínání jednoho s druhým je zpodobeno v postavě Emila Sinclaira a je plné odkazů na křesťansko- židovskou,antickou i východní mytologii.
Chlapec Emil Sinclair vyrůstá v morálně čistém,měšťanském světě milujících rodičů,zároveň ho ale přitahuje temná,vášnivá pudovost dělníků,tovaryšů a děveček. Když do jeho života vstoupí Max Demian,jeho "démon",konečně se odpoutá od rodičovského světa,a tím i od dětství, a začne odhalovat nekonečný svět vlastního nitra. Jeho cesta k vnější i vnitřní svobodě,odpovědnosti a zralosti je však dlouhá a plná zmatků.
