KAPITOLA PRVNÍ
Dva světy
Začínám svůj příbeh zážitkem z doby, kdy mi bylo deset let a chodil jsem do latinské školy v našem městečku.
Mnohá vůně mi tu vane vstříc a z nitra vyvstávají doteky bolesti i blaživé mrazení,temné uličky,temné i domy,a věže plné světla,odbíjení hodin a lidské tváře,jizby plné útulnosti a teplé pohody,jizby plné tajemnství a hlubokého strachu ze strašidel. Vnímám to teplo a tu blízkost,cítím pach králíků a služek, domácích léčiv a sušeného ovocia. Dva světy se tam pritínaly,ze dvou pólů přicházely den a noc.
Jedním z těch dvětů byl otcovský dům,dokonce byl ještě užší, zahrnoval vlastně pouze mé rodiče. Tento svět mi z veľké části byl důvěrně známý, jmenoval se matka a otec,jmenoval se láska a přísnost,vzor a škola. K tomuto světu patřily mírný lesk,zřetelnost s čistota,byly zde domovem jemný, přívětivý hovor,umyté ruce,čisté šaty, dobré mravy. Zpíval se tu ranní chorál,slavily Vánoce. V tomto světě byly příme linie a rovné cesty směřující do bodoucna,existovaly tu povinnost a vina,špatné svědomí a zpoveď,odpuštění a dobrá předsevzetí,láska a úcta,biblické slovo a moudrost. Tohoto světa bylo třeba se přidržovat,aby život byl jasný a čistotný,pěkný a udpořádaný.
