Druhý svět však začínal už uprostřed našeho vlastního domu a byl naprosto jiný,měl jinou vůni,mluvil jinak, sliboval a vyžadoval jiné věci. V tomto druhém světe se vyskytovali učedníci a děvečky,byly tu strašidelné příběhy a skandální historky,pestrý proud obludných,lákavých,hrůzných věcí, věcí jako jatky a věznice,opilci a hádavé ženské,rodící krávy,splašení koně,vyprávění o vloupáních,o zabití, o sebevraždách. Všude kolem dokola se vyskytovali tyhle krásné a hrůzostrašné,divoké a kruté věci,v sousední uličce,v sousedním domě, potloukali se tam tuláci s obchádzeli strážníci,opilci bili své ženy,večer se x továren valily houfy mladých děvčat, staré ženské dokázaly člověka očarovat,až onemocněl,v lesích se skrývali loupežníci,čestníci chytali žháře - všude kypěl s voněl tenhle druhý,dravý svět,všude,jenom ne v našich pokojích,kde byli matka a otec. A bylo to tak velice dobře. Bylo nádherné,že tady u nás vládl mír,řád a klid,povinnost a dobré svědomí, odpuštění a láska - a nádherné bylo také to,že existovalo i to druhé, všechna ta hlučnost a křiklavá pestrost,temnota a násílí,odkud se pouhým skokem za maminkou dalo přece zas prchnout.
A nejpoudivuhodnější bylo to,jak oba světy těsně hraničily,jak si byly navzájem těsně blízko! Například naše služka Lina,když při večerní pobožnosti v obytné jizbě seděla u dveří s jasným hlasem zpívala s námi, vydrhnuté ruce položené na uhlazené zástěře,to dočista patřila k otci a matce,k nám,do toho světlého a správneho světa. Hned na to ale v kuchyni či v dřevníku,když mi vyprávěla o mužíčkovi bez hlavy anebo když se v řezníkově krámku dostala do hádky se ženskými ze sousedství,to už z ní byl někdo jiný, patřila k tomu druhému světu, obklopovalo ji tajemnství.
