V každém dostal podobu duch,v každém trpí stvoření,v každém je ukřižován Spasitel.
Málokdo dnes ví,co je člověk. Mnozí to cítí,a proto snáz zemřou,jako já zemřu snáz,až tento příbeh dopíšu.
Označit se za vědoucího nemohu. Byl jsem hledající a ještě jím jsem,ale už nehledám ve hvězdách a v knihách, začínam naslouchat naukám,které mi šumí v krvi. Můj příbeh není příjemný,není sladký a harmonický jako ty vymyšlené příběhy,má pachuť nesmyslnosti a zmatení,šílenství a snu,jako život všech lidí,kteří se už nechtějí obelhávat.
Život každého člověka je cesta k sobě samému,pokus o cestu,náznak stezky. Žádný člověk nikdy nebol docela a naprosto sám sebou;přesto každý usiluje se jím stát,jeden nejasně,druhý jasněji,jak kto umí. Každý s sebou nese zbytky svého zrození,sliz a skořápku prasvěta,až do konce. Z leckoho se nikdy člověk nestane, zůstane rybou,zůstane ještěrkou, zůstane mravencem. Leckdo je nahoře člověk a vespod ryba. Ale každý je vrhem přírody směrem k člověku. A všichni máme společné původy;jsou to matky,všichni přicházíme z téhož jícnu;avšak každý,jako pokus a vrh z hlubin,spěje k vlastnímu cíli. Můžeme se vzájemně chápat;ale sama sebe vyložit - to může jen každý sám.
