Léto s tebou

Kapitola 1

Ležím v posteli a nemůžu usnout. Převracím se ze strany na stranu, abych našla takovou polohu, která bude pohodlná a dopřeje mi tolik potřebný spánek. Marně. Kdykoli pomyslím na zítřejší den, začnu se usmívat jako sluníčko, přestože se nutím k tomu, abych s tím přestala.

Rezignovaně kouknu na budík stojící na nočním stolku a překvapeně zamrkám. Ztratila jsem se ve svých představách a uniklo mi, že je dávno po půlnoci. Měla bych už opravdu spát, jinak budu ráno vypadat jako zombie.

S povzdechem se převalím na záda a pevně sevřu oční víčka doufajíc, že mě přemůže únava. Nemůžu si pomoct. Jsem nadšená a nervózní zároveň. Nejradši bych všechny své pocity vykřičela do světa. Pro začátek začněme klíčovou informací. Jmenuju se Fay Bucknerová, je mi sedmnáct let a jsem nešťastně zamilovaná do svého nejlepšího kamaráda.

Teď přijde ta lepší část. Dnem začínajícím letní prázdniny společně odjíždíme na tábor, kde budeme dlouhé čtyři týdny. Jezdím tam už od svých jedenácti let. On se mnou jede poprvé a vím, že představa strávit skoro polovinu léta někde v přírodě, spát v chatce, poslouchat vedoucí a povinně se zúčastnit oddílových her, není pro něj moc lákavá. Ale neváhal souhlasit, jakmile si uvědomil, že pokud se mnou nepojede, neuvidíme se celé dva měsíce, protože si jako loni vyhradil celý srpen pro svého tátu, který bydlí v New Jersey. Nechtěla jsem, aby toho rozhodnutí litoval, i když by mi to nikdy nepřiznal, a tak jsem přemluvila pár našich společných přátel, ať se k nám přidají. Celkem nás jede šest. Já, Lila, Parker, Cole, Mac a konečně Tanner. Už jen jeho jméno mi rozechvívá každičkou část v těle. K mé smůle on ke mně cítí jen něco jako bratrskou lásku. Když nad tím teď uvažuju, možná mi i párkrát řekl, že jsem pro něj jako sestra, kterou nikdy neměl. Paráda. Jediný kluk na planetě, kterého chci, o mě nemá zájem. Nezbývá mi nic jiného, než se smířit s tím, že nikdy nebudeme pár a užít si čtyři týdny v jeho blízkosti.

Do Tannera jsem zamilovaná snad věčnost. Už v době, kdy mi na pískovišti kradl hračky a tahal za copy, byl moje tajná láska. Nikomu jsem se s tím nikdy nesvěřila a střežila si to tajemství v sobě jako vzácnost. Z Tannera nevyrostl nesmělý hoch čekající na tu pravou, ale krásný, oblíbený a sebejistý kluk, jehož postelí prošlo docela dost holek. A jak to vím? Může za to skutečnost, že naše domy spolu sousedí a okno do jeho pokoje se příhodně nachází hned naproti mému. Kdykoli byl sám doma a někoho si k sobě pozval, musela jsem zatáhnout závěsy, abych se zbytečně nemučila.

S povzdechem se posadím a rozsvítím malou lampičku s tlumeným světlem. Pohled mi opět zavadí o kufr stojící u šatní skříně a snažím se přijít na to, jestli jsem na něco důležitého nezapomněla. V duchu si projdu svůj seznam, a protože mě nic nenapadá, zhasnu a padnu hlavou zpátky na polštář. Spi. Spi. Spi.

Vyruší mě zapípání zprávy.

Tanner: Co tam strašíš?

Usměju se a otočím hlavu k oknu. V jeho pokoji je sice tma, ale vidím ho nalepeného na skle, jak na mě mává s telefonem v ruce.

Fay: Nemůžu usnout. Proč nespíš ty?

Neodepíše hned. Vidím tři tečky poskakující u jeho jména, ale přijde mi krátká zpráva. Svoji odpověď musel přepsat.

Tanner: Můžu za tebou?

Srdce mi buší na poplach, když mu odepíšu.

Fay: Jasně.

Potichu vstanu, abych otevřela okno. Tanner vyleze ven na okenní římsu a z ní přeskočí na větev košatého stromu, který stojí mezi našimi domy. Pomalým krokem přejde do mého království.

Seskočí na zem a zazubí se na mě. „Ahoj," zašeptá.

Okno nechám pootevřené a vrátím se zpátky do postele. Tanner na nic nečeká a vleze za mnou. Dělávali jsme to už jako děti, proto nám to ani dnes nepřijde divné. Může mě však prozradit zběsilý tlukot srdce, potící se dlaně a třes, který ovládá mé tělo. Nechvalná známka vzrušení z toho, že je tak blízko. Chce se mi zavrtat nos k jeho krku, užít si jeho vůni a teplou pokožku. Pro jistotu se od něj trochu odtáhnu, abych nepodlehla náhlému impulsu.

„Co se děje?"

Všiml si toho? „Co?" zaskřehotám.

„Proč jsi vzhůru tak pozdě?"

S úlevou vydechnu. „Pořád přemýšlím, jestli mám všechno," přiznám polovinu pravdy.

Tanner zahlédne moje zavazadlo a zakření se. „Vypadá to, že si bereš většinu vybavení pokoje."

Lehce ho šťouchnu do ramene. „Hej."

„Promiň, ale to vždycky na tábor jezdíš s lodním kufrem?"

„Co je na tom špatného?"

„Nic. Jsem si jistej, že jestli jsem něco zapomněl, najdu to u tebe."

Vypláznu na něj jazyk. „Pochybuju, že ti bude holčičí oblečení."

„Jsem flexibilní," ukáže na sebe prstem.

Rozesměju se, protože si ho představím ve svých plavkách. Tanner se ke mně nakloní a začne mě lechtat.

„Tannere, nech toho," prosím ho potichu, ale nemůžu se přestat smát. Mám strach, abychom neprobudili mámu s tátou.

„Posmívala ses mi?" culí se a pokračuje v mučení.

„Ne," chichotám se dál, zatímco se mu snažím vytrhnout.

Nalehne na mě, ruce mi uvězní nad hlavou, skloní se a začne mě šimrat svými rozcuchanými vlasy pod krkem.

„To není fér. Nemám se jak bránit," hýkám a kroutím se pod ním.

Najednou přestane a vyděšeně se na mě podívá. Nevím, čemu můžu vděčit za tu náhlou změnu, ale to se dozvím vzápětí.

Buch. Buch. Buch. „Fay?"

Vytřeštím oči na dveře a modlím se, aby máma nevešla dovnitř, protože stoprocentně vím, že jsem nezamkla.

„Ano, mami?"

„Běž spát. Za chvilku vstáváš."

„Promiň, už jdu. Dobrou noc."

„Pro tebe to platí taky, Tannere."

Tanner mě pustí a plácne sebou zády na postel. „Dobrou noc, paní Bucknerová."

Slyšíme tiché vzdalující se kroky. Otočíme k sobě hlavy a začneme se smát.

Tanner vstane a dojde k oknu. „Tvoje máma je stejně bezva."

Ano a stejně jako Tannera by ji ani ve snu nenapadlo, že by se tu mohlo dít něco pro její dceru nevhodného. Prostě Fay a Tanner budou asi navždy kamarádi, i když stále doufám v něco víc.

„Tak hezký sny," mrkne na mě, a než vyleze z okna, ohlédne se. „Víš, že se na to začínám těšit?" Nečeká na odpověď a zmizí ve tmě.

Potěšeně se usměju. „Ne tolik, jako já," zašeptám si pro sebe.

Když konečně usínám,ještě netuším, že za pár hodin toho budu litovat.