Léto s tebou

Kapitola 16

Ráno se probudím se smíšenými pocity. Polovinu noci jsem probděla, protože jsem před sebou neustále viděla Marrisinu tvář a přemýšlela, co asi její výraz znamenal. Druhou jsem naopak prosnila o Tannerovi. Tahle část noci byla pro změnu velmi příjemná, až vzrušující.

V chatce je ještě ticho, proto vezmu do ruky telefon, popřeju Tannerovi dobré ráno a na konec připíšu, že se mi o něm zdálo. Druhá zpráva poputuje mámě, i když riskuju, že ji tím o půl sedmé ráno, a ještě k tomu v neděli, probudím. Snad si na noc vypnula telefon nebo alespoň zvonění. Neděle jsou pro ni svátost a je to taky jediný den v týdnu, kdy si dovolí spát o trochu déle. Jenže máma je opravdu ranní ptáče, chodící spát se slepicemi, proto v posteli vydrží maximálně do osmé ráno.  Ale prý už ten pocit, že může spát, stačí.

Jakmile mi přijde od Tannera odpověď, zaculím se.

Tanner: Krásné ráno. Nemůžu se dočkat, až mi o tom řekneš víc.

Posadím se na posteli a pohled mi bezděky zalétne ke spící Marrise. Nemůžu dělat předčasné závěry, dokud si nebudu jistá, jestli něco ví nebo jsou to jen její domněnky.

Vstanu z postele, vezmu si svoji kosmetickou taštičku, osušku a věci na převlečení, a vytratím se k umývárnám, abych byla mezi prvními a stihla se osprchovat.

Jak jsem čekala, všude je pusto a prázdno, proto nijak nepospíchám a těch dvacet minut, než se začnou ploužit první ranní ptáčata, dostatečně využiju. Při odchodu se už musím prodírat mezi prvními děvčaty.

„Proč jsi mě nevzbudila?" mračí se Lila, jakmile vstoupím do chatky a ona si všimne toho, co nesu v rukou.

Pořád leží v posteli, proto nadzvednu obočí. „Spala jsi jak zabitá. Kdybys do noci nevypisovala se svou mámou, možná by ses vzbudila, protože jsem dělala docela rámus."

Lila zčervená. „Víš...měla bych ti něco říct."

„A co?" předstírám, že nemám ponětí, o čem mluví.

„Já si nepíšu s mámou. Teda...s tou taky, ale v noci si píšu hlavně s," ohlédne se po ostatních, a když shledá, že si nás nevšímají, zašeptá: „Parkerem."

Vytřeštím na ni komicky oči a dramaticky vydechnu. „To je šok!"

Lila se zatváří skepticky. „Ty to víš."

Přikývnu.

„Byla jsem dost průhledná?" zakření se.

To, že mi to ve skutečnosti prozradil Tanner, si nechám pro sebe. „Celkem jo. Ale zajímalo by mě, o čem si vy dva můžete psát, když jde jen o sex."

Lila se opět zbarví tváře dorůžova. „Tak různě," řekne vyhýbavě.

„Proč si nepřiznáš, že ho máš ráda?"

„Nikdy!" vyjekne.

Zasměju se.

Lila se uklidní. „Teda...tak jsem to nemyslela. Ale nejdřív, ať to přizná on."

Teď už se přímo chechtám. „Copak jsme na základce?"

Vyplázne na mě jazyk a konečně se začne hrabat z postele.

Na snídani dorazíme mezi posledními, protože se Lila vrátí z umýváren za prvé pozdě a za druhé s tak širokým úsměvem na tváři, že mi je okamžitě jasný, co dělala a s kým.

„Mohl vás někdo vidět a byl by z toho průšvih," podotknu tiše, jakmile projdeme dveřmi do jídelny.

Lila vyšle výmluvný pohled k Parkerovi. „Spíš slyšet," zakření se.