Léto s tebou

Kapitola 5

„Kdo to byl?" zeptá se Tanner, když společně opouštíme jídelnu.

„Koho myslíš?" předstírám, že nevím, o kom mluví.

„Ten týpek, se kterým ses během večeře bavila," objasní podrážděně.

„Syn hlavního vedoucího, Adam."

„Vy se znáte?"

Zavrtím hlavou. „Letos přijel poprvé."

„Že se s tebou dal tak do řeči," přemýšlí nahlas.

To mě docela naštve. „Proč by nemohl?"

„Nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo," klidní mě.

Lila se uchechtne. „Myslím, že se mu Fay líbí."

Tanner po ní šlehne pohledem. „To sotva."

„Cože?" vyletí ze mě.

„Slib mi, že si na něj dáš pozor. Takový frajírky znám. Chtějí si jen užít."

Zato ty jsi úplný svatoušek, pomyslím si. „Neboj se o mě, snad mě znáš."

Trochu se uvolní, dokud Mac neprohodí: „A ty se mu divíš? Fay je kočka."

„Hej!" okřikne ho Tanner.

„Co je, kámo? Jen konstatuju fakt."

Parker se na mě šibalsky mrkne. „Fay, slib mi, že kdyby sis chtěla užít, přijdeš jako první za..."

Nedopoví, protože po něm Tanner skočí jako zuřivý býk.

„Tannere!" zaječím, popadnu ho za tričko a silně zatahám.

Nakonec mi přijdou na pomoc Mac a Cole, kteří ho od Parkera odtrhnou.

„Uklidni se. Dělal jsem si srandu." Parker si utře ret, ze kterého mu teče krev.

Vyděšeně se rozhlédnu, jestli nás nikdo neviděl. Tohle by nemuselo dopadnout dobře. Jsem si jistá, že rvačky jsou stoprocentně považovány za nepřístojné chování. Naštěstí jsme tu sami.

„Proč si to udělal?" vyjedu na Tannera.

„Měl o tobě blbý kecy," odsekne.

„Byl to vtip!"

Podrážděně rozhodí rukama. „Tak promiň, že se tě zastávám!" Otočí se a naštvaně odchází. Volám na něj, ale neohlédne se.

„Co mu přelítlo přes nos?" zabručím.

„Nevíš, o co tu šlo?" zavrtí hlavou Cole.

„Nerozumím."

Obrátí oči k nebi. „Dokud za ním budeš běhat jako ztracený štěně, bude svět v pořádku."

„Já za nikým neběhám!" vykřiknu.

„Tak jsem to nemyslel. Vy holky máte tendence slovíčkařit...má tě jistou, proto si vesele randí s jinýma. Ví, že ty vždycky budeš vedle v baráku."

Zhrozím se. Jsem tak průhledná? „Co to plácáš?"

Teď se začne chechtat Parker. „Fay, copak ti to není jasný? Jste spolu každičkej den. Když s tebou není, neustále o tobě mluví. Chodíte spolu na rande, i když to tak nenazýváte. Užívá si jinde, protože takhle na tebe nechce myslet, aby o tebe nepřišel. Ale jinak? Řekni mi rozdíl mezi vámi a párem."

Třeštím na něj oči a přeju si, aby to byl jen zlý sen. Nevím, jestli se mám začít smát, brečet nebo se schovat, protože mi celá tahle situace přijde neskonale trapná. „Zapomněla jsem, že máme v partě bandu psychologů," utrousím sarkasticky.