Léto s tebou

Kapitola 14

„Ty!" ukáže na mě prstem a zabodne mi ho do hrudi.

Ucouvnu z jejího dosahu, ale i tak si myslím, že tam budu mít modřinu. „Já?"

„Tanner se právě teď se mnou rozešel!"

„Rozešel? A věděl, že s tebou chodil?" ušklíbne se Lila.

June po ní hodí zlostný pohled, ale hned se zase otočí na mě. „Věděla jsi to! Věděla a nevarovala jsi mě!"

„Říkala jsem ti přece, že se do toho nebudu plést."

June se mi zkoumavě zahledí do očí, až nervózně polknu, protože mám strach, aby na mě něco nepoznala, nicméně jí pohled oplácím. Mám vepsanou vinu ve tváři?

„Kdo to je?" zeptá se potichu.

Zatvářím se zmateně. „Kdo je kdo?"

„Kdo je ta mrcha, která mi ho přebrala?!"

Vytřeštím na ni oči, ale hluboko uvnitř úlevně vydechnu. „Proč si myslíš, že je v tom jiná holka?"

Odfrkne si. „Ale prosím tě...nevykašlal by se na mě jen tak bez důvodu."

„Asi neznáš Tannera, jak ho znám já," zamumlá Lila a vyslouží si opět od June pohled, který říká, že jestli okamžitě nezmlkne, zaplatí za to.

„Ještě nikdo mi nedal kopačky," řekne a předběhne Lilu, protože se na ni ohlédne a vyštěkne: „Zůstaň zticha!"

Moje kamarádka se sice zašklebí, ale mlčí.

„Měly bychom jít, jinak přijdeme pozdě," navrhnu.

„Zjistíš to," oznámí.

„Proč? Najdi si někoho jiného."

„Mě nikdo odkopávat nebude, je to jasný?! Já té potvoře ještě ukážu, čeho jsem schopná."

Nevěřícně na ni zírám. "Stojí ti to za to?"

Přimhouří oči, a aniž by mi odpověděla, otočí se na podpatku a odejde.

„Tak to bylo celkem děsivý," podotkne Lila.

„Moje slova," vydechnu.

„Tak pojď, ať nás nejde Tracy hledat."

„Dneska večer nás čeká...virbl prosím...bojovka," zakření se Jess a úsměv se mu rozšíří, když si začnou holky stěžovat.

„Máte strach?" zeptá se Parker nadšeně.

My s Lilou už jen z principu zavrtíme hlavami, ale některé začnou vehementně přikyvovat. Tanner stojí vedle mě, ruce má zastrčené v kapsách a já si je pro jistotu sepnu za zády, abych nepodlehla své touze se ho neustále dotýkat.

Jakmile jsme přišly na hřiště, kde měl celý oddíl odpoledne sraz, naznačila jsem mu, že si s ním později promluvím. Netvářil se nadšeně, nicméně přikývl. Teď už několik minut stojí bez hnutí vedle mě a vysílá ke mně, i když nevědomky, elektrické proudění. V podbřišku cítím hejno motýlů, a kdykoli ke mně vítr zavane jeho vůni, neklidně přešlápnu na místě. Vědomí toho, že on mě chce stejně jako já jeho, mi rozlévá po těle vzrušení tak velké, že mám co dělat, abych ho nezatáhla do lesa.

Jsme v kruhu, přede mnou stojí June, která si nelítostně měří každou holku ve své blízkosti a hledá tu, která jí překazila plány s Tannerem. Mě si nevšímá a já nevím, jestli se mám radovat z toho, že mě nepodezřívá nebo se spíš urazit, protože si myslí, že by někdo jako já pro ni nebyla žádná konkurence.