Léto s tebou

Kapitola 21

Trochu se zarazím, když můj pohled padne na jeho svaly, ale přinutím se od nich odtrhnout oči. „Nesmíš odjet!"

„Cože?"

„Nesmíš! Tannere, vím, že se na mě zlobíš, ale nemáš na to žádné právo!" zakřičím.

To ho probere z počátečního šoku. „Nemám právo? A na to jsi přišla jak? Fay, viděl jsem tě s pusou nalepenou na tom blbečkovi!"

Zavrtím energeticky hlavou. „Ne. Jediný, co jsi viděl, bylo, jak mě Adam políbil. On mě! Nebylo to vzájemné! Tu pusu jsem mu dlužila z večera, kdy jsme byli u nás v chatce místo na diskotéce a hráli poker! Byla to sázka a já prohrála! Tannere, nikdy bych ti takhle neublížila. Musíš mi to věřit," zvolám na něj zoufale.

„Proč bych ti měl věřit?" rozhodí rukama.

„Proto!"

„Opravdu? Měla jsi více jak tři dny na to, přijít s dobrou výmluvou či vysvětlením a jediný, co mi řekneš..."

„Miluju tě, ty osle!" Tak a bylo to. Zrovna takhle jsem si vyznání lásky nepředstavovala, ale všechno nemůže být dokonalé.

Tanner se zarazí a chvíli na mě překvapeně civí. „Co?" zašeptá.

„Miluju tě," zopakuju pomalu a nutím se k dalším slovům, která vím, že mu říct musím. „A není to náhlý impuls, ani obava z toho, že tě ztrácím...vždycky jsem tě milovala. Už od prvního okamžiku, kdy jsem ani netušila, co to láska je. Každým dnem ty city k tobě sílily a já si přála, aby to bylo vzájemné. Den co den, rok co rok, jsem sledovala, jak randíš s děvčaty a toužila po tom, abych to byla já." Slzy mi stékají po tvářích, zatímco sleduju Tannerův nevěřícný výraz. „Jsi můj nejlepší přítel, ale ve skrytu duše jsi moje tajná láska a já si přála, abys mě viděl tak jako já tebe," popotáhnu a pokračuju: „Myslíš si, že bych si tě nechala uniknout mezi prsty? Miluju tě. Miluju tě tak moc, že jsem za tebou běžela v tomhle," ukážu na svoje oblečení, „abych ti zabránila v odjezdu. Nesmíš před námi uniknout. Musíš mi dát šanci ti dokázat, že jsem lepší než stovka dalších holek, které ti nedají to co já."

„A co to je?" Konečně mám jeho pozornost.

„Své srdce," špitnu a cítím, jak se i hrne červeň do tváří.

Čekám, až něco řekne. Tak řekni něco už! Když stále mlčí, svěsím poraženě ramena a skloním hlavu k zemi. Zírám na vypálené malé kolečko na koberci, které jsme tam udělali jako děti. Zkoušeli jsme projekt do laborek a hořlavá kapalina nám vytekla z nádoby. Dostali jsme vynadáno, že jsme se pustili do něčeho tak nebezpečného. Tolik společných vzpomínek nás pojí, přestože se teď cítím od něj tolik vzdálená. Pomalu vydechnu a beze slova se otočím k odchodu. Zarazím se, jakmile mě Tanner chytne za ruku. Ohlédnu se a strnu, když zahlédnu jeho skelný pohled. V životě jsem neviděla Tannera plakat, proto nevím, co mám dělat.

„Je to pravda?" zeptá se tiše.

„Naprostá," přitakám.

Kousne se do rtu a zlehka se usměje. Dlaněmi uchopí mé vlhké tváře, skloní se k mým ústům a něžně mě políbí. V tom okamžiku se mi úlevou podlomí kolena, proto se ho rychle chytím kolem krku, abych nespadla. Nepatrně pootevřu rty a náš polibek se prohloubí, jakmile do nich vnikne jazykem. Něžné polibky se mění ve vášnivé, až nám pomalu dochází dech. Když se od sebe odtrhneme, opře si čelo o moje a dívá se mi zblízka přímo do očí.

„Prosím, neodjížděj," zašeptám znovu a očima ho žádám, aby nám dal šanci.

Svraští obočí. „Proč to pořád opakuješ? Já přece nikam nejedu."