Léto s tebou

Kapitola 8

Eve mě ráno po kontrole propustí a já se přidám k ostatním na snídani. Je to záplava soucitných, zaražených, ale i vyděšených pohledů. Věřím, že jsem jim včera udělala hezké představení. Vezmu si jen suchý toast, protože nemám na nic jiného chuť a pomalu ho začnu okusovat. Lila se mě během jídla nejmíň desetkrát zeptá, jestli něco nepotřebuju, a když zahlédnu Macův výraz, je mi jasné, že budu muset svým kamarádům říct, co to mělo včera znamenat. Takže se s nimi domluvím, že se po snídani všichni sejdeme u nich v chatce a v duchu se připravím na nepříjemný rozhovor.

„Páni," vydechne Parker, když skončím s vyprávěním.

„Kolik ti bylo?" zeptá se Cole.

„Osm."

„To muselo být strašný." Lila se ke mně nakloní a obejme mě.

Sedíme společně na Tannerově posteli, ten se uvelebil na židli a ostatní kluci se rozvalují na svých postelích.

Přikývnu. „Každopádně, i když jsem docházela nějaký čas na terapii, strachu se mi nepodařilo zbavit. Naštěstí mi to nikdy moc nepřekáželo, jen nejezdím výtahy, vyhýbám se staveništím, kanálům a vlastně všemu, kde bych mohla uvíznout."

Mac na mě kouká jako na blázna. „Nerozumím jediné věci. Proč jsi tam vůbec lezla?"

Tanner se opře do židle a zaskřípe zuby. „Ten kretén ji přesvědčil."

„Kdo?" nechápe Lila.

„Adam."

„Nevěděl, co se mi stalo," namítnu.

„Viděl jsem, že jste se dlouho spolu bavili, než jsi šla na řadu. O čem to bylo?" zajímá se Parker.

Uhnu pohledem. „Říkala jsem mu, že tam nechci, protože mám strach."

Tanner se rozzuří. „Vidíš!"

„Tannere, netušil, jak velký ten strach je a z čeho pramení."

„To sice ne, ale odmítla jsi zúčastnit se a on to měl respektovat."

Kluci souhlasně zamručí. Jasně, aby nedrželi při sobě. Lila mě pohladí po zádech. Už na to chci zapomenout, proto se zvednu. „Měli bychom jít, za pár minut máme sraz u jezera, budou se vyhlašovat výsledky."

Opustíme chatku a přidáme se k ostatním u vody. Jsou rozděleni jako včera do osmi družstev, tak dojdeme nakonec a přidáme se k našemu oddílu, který také vytvořil dvě skupinky. Když procházím kolem týmu, kde stojí dívka, které jsem včera prozradila odpověď na jejich hádanku, šťastně na mě zamává. Vím, že jsem udělala správnou věc, i když se to Adamovi nelíbilo. Oplatím jí pozdrav a postavím se dozadu za mé spoluhráče. Všimnu si, že June vrhá na Tannera nevraživé pohledy a tuším, že to bude moje vina. Tanner včera přerušil hru a na hledání pokladu se už nevrátil. Jsem si ale jistá, že dosáhli skvělého umístění, protože v jejím týmu byli i Cole a Mac a určitě se jeden z nich ujal vedení. Nejspíš ji štve skutečnost, že se na ni vybodl a ještě víc ji rozčiluje, že to bylo kvůli mně.

Týmy vytvoří půlkruh a před námi stojí Kraig včetně všech oddílových vedoucích. „Dobré ráno, hledači! Musím říct, že včerejší hra měla opravdu úspěch. Nejenže ji všechny družstva splnila, ale dokonce sesbírala všech deset indicií!"

Zamračím se, protože vím, že náš tým jedno stanoviště nedokončil. Nikdo se ale netváří, že by měl Kraig špatné informace, proto mlčím.

„Takže nám nezbývá nic jiného, že vás ohodnotit na základě toho, kolik času jste strávili hledáním zmíněného pokladu, který jste donesli do hlavní budovy. Bylo to velmi těsné. Na posledním místě, se umístilo družstvo číslo čtyři pod vedením Hannah a získává jeden bod."