Léto s tebou

Kapitola 6

Ráno nás probudí Tracy, která obíhá chatky s hrncem v jedné ruce a vařečkou ve druhé. Jestli jim to přijde zábavný, tak mě rozhodně ne. Přetáhnu si přikrývku přes hlavu a snažím se dospat. Nicméně když o pár minut později začnou holky pobíhat po chatce, a připravovat se na nový den, můj spánek je nadobro přerušen. Protáhnu se na posteli a překvapeně zamrkám. Přímo nade mnou stojí June a netváří se zrovna přátelsky.

„Dobré ráno?"

„Neříkal o mě Tanner včera něco?" vyštěkne na mě místo pozdravu.

Chvíli musím přemýšlet, abych si vybavila včerejší táborák a následné Tannerovo přesvědčování o Adamových úmyslech.

„Ne," odpovím prostě.

June znepokojeně vydechne. „Myslela jsem...no nic." Otočí se a odkráčí i s kartáčem na vlasy, kterým na mě celou dobu mířila.

Pomalu dojdu k zrcadlu, které visí na skříni, a promnu si ospalé oči. Chvilku sleduju svůj odraz, nakonec skříň otevřu a vytáhnu si tepláky a tričko. Takhle brzy ráno je ještě chladno. S Lilou a Abigail se jdeme umýt, ale musíme si vystát frontu, protože na dívčí umývárny zaútočily snad všechny holky. Stojím venku, zývám s otevřenou pusou a tvářím se, jakoby mi uletěly včely. A zrovna tak mě uvidí Adam, který vyjde ze záchodu.

Vyprskne smíchy. „Nejspíš nejsi ranní ptáče?"

Zatvářím se dotčeně. „Jsou prázdniny."

Zklidní se, ale vidím, že mu cuká koutek úst. „Sluší ti to."

Lila mi položí ruku kolem ramen. „I ty lichotníku."

Fronta se posune, tak mu v rychlosti zamávám, než jsem vtlačena dovnitř.

„Měla bys ho sbalit, dokud má růžové brýle," navrhne Lila.

„No dovol? Chceš snad říct, že mi to nesluší?"

Rozesměje se. „Vypadáš jako sežvýkaný slamák."

Volnou rukou si uhladím vlasy a vypláznu na svoji kamarádku jazyk.

Na snídani už vypadám jako člověk. Alespoň to podotkne Lila, když se spolu vydáme do jídelny. June je opět na místě vedle Tannera, proto se posadím na volnou židli naproti Adamovi. Přestože se tváří mile, podle jiskřiček v jeho očích vím, že na ranní incident před umývárnou hned tak nezapomene.

„Jak ses vyspala?" zeptá se.

Usměju se. „Fajn, ty?"

„Měl jsem hezký sny," mrkne na mě.

On se mnou flirtuje? Přemýšlím, co na to říct, aby to nebyl úplný blábol, ale nic mě nenapadá. Nejsem v tom zběhlá. Věřím, že taková June by přišla s důvtipnou odpovědí.

„Víš, co se říká? To, co se v novém prostředí poprvé zdá, se splní."

Překvapeně nadzvedne obočí. „Tak to se nemůžu dočkat."

Nevím proč, ale začnu se červenat. Lila vedle mě zakašle, aby zakryla smích. Odtrhnu od Adama oči a pohled mi mimoděk spadne na Tannera, který na mě hledí a nejde si nevšimnout, že je rozladěný. „Co je?" řeknu nehlasně, ale jen zavrtí hlavou a odvrátí se.

Tanner se chová vážně divně, ale na druhou stranu se není čemu divit. Nikdy mě neviděl v blízkosti žádného kluka, kromě našich přátel. Jednou mě pozval na základce jeden kluk, Josh, do kina, ale nakonec z toho sešlo. Důvod mi neudal, jen mi tehdy řekl, že si to rozmyslel. Takže můj kamarád není zvyklý na to, co jsem já prakticky prožívala už od začátku střední. Ale u mě to bylo jiné. Já Tannera tajně zbožňovala, každou novou holku trpělivě snášela, protože jsem věděla, že odejde a nahradí ji další. U něj se vůči mně projevují ochranářské sklony a možná strach, že bude našemu přátelství konec. Nevím, co se mu honí hlavou, ale myslím, že bychom si o tom měli promluvit, hlavně pokud se skutečně Adamovi líbím.
V hlavě se mi najednou ozve Tannerův hlas, který mě varuje, že mě chce jen využít. Možná má pravdu. Nejsem ale naivní holka, jak si možná myslí. Mám všech pět pohromadě a nenaletím na sladké řečičky, kterých se mi dostane od prvního kluka, co má o mě zájem. Vyrůstala jsem přece vedle jednoho z největších sukničkářů na škole. Nikdy jim nic nesliboval, všechny do poslední věděly, do čeho jdou, ale i přesto jsem na školní chodbě viděla mnoho ublížených tváří. Každá tajně doufala, že právě ona ho změní. Jaké pak bylo překvapení, když se tak nestalo.