Pobertův maledictus

XIV. - Famfrpálový zápas

„Co jste si myslela?!" křikl podrážděně plavovlasý profesor a opřel se o katedru. Ostře jí pohlédl do očí, které Mortemia raději zavřela. Nevěděla, co ji to napadlo, nechtěla mu ublížit, ale ruka jako by se jí pohybovala úplně sama. Poháněná jen zvířecím instinktem zneškodnit případné nebezpečí. „Mohl vyváznout s otřesem mozku nebo nedej Merline s něčím závažnějším!"

„Použil na mě Confringo," zamumlala a zvedla svůj pohled. „Asi jsem mu to chtěla jen oplatit."

„Víte, co je zač?" zaprskal. „Jeho rodina má zatraceně velký vliv! Pokud se s rodiči nějak nedomluvíme, budou nás žalovat!"

„Má jen pár modřin," protočila očima a pevně stiskla svůj medailonek, jedinou věc, která jí po matce zůstala. „Madame Pomfreyová to bez problémů spraví."

„Chápete, co jste provedla?" zavrčel a vyhoupl se do stoje tak rychle, až převrhl židli, na níž předtím seděl. Rukou si prohrábl blonďaté vlasy a přešel ke zdi, u které stála skříň. Opřel se o ni a zmlkl. Atmosféra byla tak hustá, že by se mohla krájet. „Snad postačí vaše omluva."

„Omluva?" vyjekla a nechápavě zakroutila hlavou. „A co bych měla říct? Pane a paní Malfoyovi, omlouvám se, ale váš syn se mě nenásilným způsobem pokusil zabít. Snad mi to odpustíte."

„Nebuďte drzá, slečno!" zasyčel a znovu se k ní obrátil. „Prostě," povzdychl si, „prostě se omluvíte za své chování a možná se to obejde bez nějakých závažných problémů."

„Tohle je tak nespravedlivé! Jen jsem se bránila," namítla a rozhořčeně se postavila.

„Neodzbrojila jste ho náhodou ještě předtím, než jste seslala to kouzlo?" pozvedl obočí. Černovláska se zasekla v pohybu, jako by chtěla ještě něco říct, ale náhle si to rozmyslela. „Tak vidíte. I kdybyste v tom byla nevinně, zranila jste příslušníka čistokrevného rodu, jehož rodiče si nedokáží přiznat chybu, proto bude lepší nenásilně utéct z konfliktu."

„A kde je nějaká-"

„Takhle to v životě nefunguje, slečno," zakroutil hlavou a přešel k ní do vzdálenosti asi jednoho metru. Upřeně jí pohlédl do očí, přičemž se v těch jeho objevilo podivné zablesknutí, a natáhl k ní ruku. „Než odejdete, rád bych, abyste mi něco vrátila," pousmál se a mírně hlavu naklonil doleva, načež mu do tváře spadl pramen jeho vlnitých vlasů.

Mortemia se zamračila a pomyslela na drobnou kartičku. Westberg ji sledoval tak úpěnlivě, až měla pocit, jako by přišel na všechna její tajemství. Věděl přesně, na co myslí.

„Ovládáte nitrozpyt?" zeptala se tiše a mírně zvedla hlavu, aby mu lépe viděla do obličeje. Jen se usmál a očima kmitl ke své natažené ruce.

„Máte něco mého, slečno Gwaelonová."

„Nasadil vás sem ministr?" pozvedla obočí a ruku si zastrčila do kapsy od svého hábitu, kde, jak čekala, nahmatala malý obdélník.

„Já čekám," řekl a po tváři se mu rozlezl úšklebek, když spatřil, jak Mortemia cosi vytahuje. „Věřte, že jsem tu na žádost ředitele Brumbála."

„Má strach ze mě nebo z něčeho jiného?" zeptala se a natáhla k němu dlaň, v níž svírala jeho průkaz. Profesor si ho převzal. Hlasitě si povzdychl a rychlým pohybem ruky černovlásce zastrčil pramen vlasů za ucho.

„O vás."

***

Jediné, co vnímala, byl hlasitý šum okolo probíhajících rozhovorů. Nadšeně pohlédla dolů z tribun, kde spatřila Jamese Pottera, jež jako kapitán kráčel v čele svého družstva. Naproti němu se sebevědomě postavili zástupci Zmijozelu, kterým se na tvářích vyjímaly viditelné úšklebky.

„Komu budeš fandit?" ozval se vedle ní chlapecký hlas. Nemusela se otáčet, aby poznala, že se jedná o Reguluse, který se záhadným způsobem dokázal vytratit profesoru Křiklanovi, jenž se jej snažil udržet na trestu.

„Jasně, že Zmijozelu," usmála se a významně pohlédla na obtisk ruky, který se vyjímal na jeho tváři. „Napadl si Křiklana?"

„Ne, nějaká holka si mě spletla s bratrem," zabručel, čímž si vysloužil škodolibý úsměv z dívčiny strany. Náhle se ozvalo písknutí. Mortemia se otočila k dění na hřišti a zaostřila na poletující hráče, kterým hra právě započala. Pomyslela si, že to bude opravdu krvavý zápas, protože už v prvních minutách zahlédla jakéhosi Zmijozela, jak se snaží svého soupeře shodit z koštěte.

„Ó sakra," zaslechla Reguluse, který vedle ní hleděl někam k profesorům.

„Děje se něco?" křikla, snažíce se být hlasitější než ostatní. Ve skutečnosti ji vůbec nezajímal důvod jeho rozrušení, až se na chvíli zastyděla, a jen dál chtěla bouřlivě fandit své koleji.

„Víš, kdo sedí vedle Westberga?" zamumlal tak tiše, že ho sotva slyšela. S povzdychnutím svou pozornost obrátila k profesorské tribuně a nechápavě zakroutila hlavou. Nacházel se tam postarší muž s ženou po boku. Vypadali velmi vznešeně, ale zároveň neskutečně arogantně. „Malfoyovi. Nechápu, co tu chtějí."

„Malfo-" vyhrkla. Musela se přidržet zábradlí, aby to s ní neseklo. Profesor měl pravdu.

„Chtějí dělat problémy," špitl a pohlédl na Mortemiu rozrušeným pohledem. Dívka si povzdychla.

„Nebo je řešit," šeptla si pro sebe a raději svůj zrak opět přesunula ke hře. Nějaký nebelvírský chlapec, podobný Siriusovi, zrovna strašlivou rychlostí vrazil do zmijozelského chytače, který se právě chystal popadnout zlatonku. Uletěla mu. „Ale notak!" vyjekla dívka nahlas a dychtivě pohlédla k rozhodčí, která v ruce držela píšťalku, přesto se ale neobtěžovala nahlásit faul. „A to, že Black malém zabil našeho chytače, je všem úplně u zádi! Ale ne, to přeci nevadí, je to Sirius."

„Mortie," zasmál se Regulus a šťouchl ji do ramene. Než se stačila byť jen pootočit, spatřila, jak tmavovlasý Nebelvír znovu udeřil do nějakého zmijozelského studenta.

„Nikdo se neobtěžuje zapískat faul, protože profesorka akceptuje chlapcovy velmi nenápadné pokusy o zmrzačení zmijozelského týmu. Děkujeme převelice, madame," zabručela a založila si ruce na hrudi. Snažila se přestat mračit, když však znovu uviděla Nebelvír faulovat, otočila se a nakrknutě zamířila zpět do hradu.

Ahojte!
Tímto bych se chtěla omluvit všem, kterým jsem cokoliv slíbila a ještě to nesplnila. Vím, že to píšu pořád dokola, ale opravdu nestíhám a také je zde spousta věcí, které mě psychicky vyčerpávají. Na psaní proto nemám čas ani náladu. Jediné štěstí, že mám předepsané kapitoly, jinak byste tu marně čekali na novou část. Pomalu se pokouším znovu rozepsat a myslím, možná však jen doufám, že je to na dobré cestě.

Snad se kapitola líbila!
Mám vás moc ráda a mějte se hezky!
~ Azzrie <3