My Life with Music

Son of Witch

Byl to celkem klidný měsíc.
Od zničení zdroje všecho zla, nám Démoni dali pokoj.
Konečně jsme si mohli oddechnout. Přesto jsem se cítil prázdný. Moje sestry měli svůj život i mimo čarodějnický svět. Měli své manželé, děti nebo jen partnery. Já svůj vztah ukončil tím, že jsem svou lásku zničil. Když patříte do rodiny kde se schopnosti dědí z generaci na genarci, může se lehce stát, že ten do koho se zamilujete, nepatří mezi dobré lidi.
Myslel jsem si, že se změnil.
Věřil jsem, že má láska ho změnila, a on se stal tím dobrým. Bouhžel někdy ani láska nestačí.
Zlom nastal, když jsem zjistil, že se stal zdrojem všeho zla.
Musel jsem ho zničit.
On by jinak zničil mou rodinu. To jsem nemohl dopustit.
A tak jsem sám, opět.

Víte je téžké si najít partnera, když jste gay?
Ale ještě těžší je najít si partnera, který by se nebál zapadnout do mého kouzelného světa.
Po své mamince jsem zdědil mrazící schopnost, a po tátovi jsem napůl světlonoš.
To znamená, že mám schopnosti se přemístit kamkoliv, slyším své kouzelné svěřence a pomáhám jim s jejich schopnostmi. A stejně jako oni bojuji se zlem.

Jmenuji se Louis Tomlinson, má rodina je známá pro své schopnosti, už od dvanáctého století.
Jediné a výjmečné dítě jsem já.
Pokaždé to byli ženy, které tyto schopnosti dědili.
Já jsem prvním synem této rodiny. A to jen proto, že mý rodiče porušili pravidla.
Maminka byla čarodějka, a táta její světlonoš.
Tehdy nesměl být vztah mezi nimi. Starší, ti co dohlíží nad naším světem, ten vztah nedovolali. Jenže nakonec si svou lásku vydobili, a tak jsem se narodil já.
Možná, když naši porušili pravidla za to pikám já.
Proto nemám štěstí na lásku.
Jsem prokletý.
Však už jen tím, že jsem gay.
I to ve světě kouzel je bráno jako zvláštnost. Vždyť osudem každé kouzelné bytosti je splodit potomka, kterému předají znalosti pro boj se zlem. Aby mohl koloběh života pokračovat.

Přemístil jsem se na oblíbené místo, fotbaloví stadión. Často sem chodím přemýšlet.
Před lety, když mé schopnosti nebyli plně rozvinuté jsem hrával fotbal.
Díky tomu jsem poznal skvělé přátelé, jako Oliho, Calvina a Stana.
Musel jsem je opustit, byli lidé, a ti nesměli vědět, že existuje jiný svět než ten co znají.
Po zabití Zayna, neboli Baltazara, jsem se cítil prázdný. Srdcem mi proudil žal. Doufal jsem, že chvilka fotbalu mě zabaví a já nebudu muset svým pocitům propadat.
Oblékl jsem si svůj starší dress, vyvolalo to ve mě spoustu milých vzpomínek.
První proběhnutí po hřišti, a první kop na bránu, a už jsem byl ve svém živlu.

Byl jsem tak zabrán do hry, že jsem si nevšiml postavy na tribuně. Ale pohled jsem na sobě cítil.
Na zádech mi vyskočila husí kůže, z intenzity toho pohledu. Ale nebylo to ze strachu. Cítil jsem jakési vnitřní spojení. Jakoby vše najednou dávalo smysl.
Otočil jsem se, ale už na tribuně nikdo nebyl.
Nebo jsem možná jen bláznil, představuji si lidi tam kde nejsou.
Otočím se zpět k míči, a spatřím postavu muže.
Je vyšší než já, ale kdo není. Má delší vlasi v drdolu, na sobě tmavou košili se srdíčky a upnuté kalhoty.
Na první pohled můj typ, a když se zahledím do jeho zelených očí, mám co dělat abych se udržel.
,,Kdo jsi a co chceš?"
Zeptám se ho.
Na tváři se mu objeví úsměv.
Kruci ten chlap má ďolíčky.
,,Promiň Louisi nechtěl jsem tě vylekat. Posílají mě Starší. Abych ti pomohl najít lásku. Jsem Harry Styles, amor."
Promluví tím nejvíc sexy hlasem.
,,To si mohli ušetřit. Nikoho nechci."
Odvrátím se od něj. Nechci aby spatřil mé slzy, které mi vyhrknou při odhalení, že ten muž je samotná láska. Nemám právo se do něj zamilovat.
,,Každý někoho chce a potřebuje Lou. Nevzdávej se lásky, jen proto že už ti jednou ublížila."
Dotkne se mého ramene, a já pocítím něco jako elektrický výboj na místě kde se mě dotknul.
Jak poetické, dotkla se mě sama láska. Jenže já jsem neměl náladu na to aby tento muž, nesmírně přitažlivý muž, hledal někoho kdo by mé srdce opět rozbušil.
Aniž by to čekal, přemístil jsem se do mého domu.