My Life with Music

My princess

Jmenuji se Louis Tomlinson.

Ale doma mi neřeknou jinak než Lewisi.
Jsem kluk pro všechno.

Když je třeba namontovat poličku, umýt okna, navoskovat podlahu, zašít ponožky nebo uvařit, udělám to.

Když ještě žila moje maminka Jay, bylo to jiný.

Maminka mě učila způsobům například jak se chovat ve vyšší společnosti.
Jak tančit.
Taky mě naučila mnoha jazykům. Prostě mě měla ráda a viděla se ve mě. Přála si abych se dobře oženil.

Dlouhá léta jsme žili sami.

Potom potkala Marka. Nevlastního otce. Zamilovala se a vzala si ho. Spolu s ním k nám přišli jeho dva synové. Liam a Zayn.

Ti dva byli nejrozmazlenější kluci v okolí.

Když se nastěhovali k nám, museli mít ten největší pokoj.
Neustale si nakupovali nové oblečení, ačkoliv jejich skříně praskali ve švech.
Narozdíl od mé menší komody.

Domácí práce?
Ani jeden by je nezvládal.
Měli jsme služebnou May, ale já jsem jí stejně se vším pomáhal.

Ani né po roce našeho sžití, maminka onemocněla a umřela.

Bylo to hrozné.
Zavřel jsem se v pokoji a nechtěl už nikdy vyjít.
Jenže jsem musel.
Po její smrti se toho dost změnilo.

Mému nevlastnímu otci zůstal dům, naše rodinná kavárna a k jeho smůle i já.

Naší rodinou kavárnu proměnil v luxusní ruskou čajovnu, náš dům udělal honosnější, a já jsem se stal sluhou.

Mohlo to být horší.
Mohl mě vyhodit na ulici. Takhle jsem měl kde bydlet a co jíst.
Když jsem splnil práci doma, dovolil mi jít na směnu do naší čajovny, kde jsem si vydělal na oblečení, nebo na to co jsem zrovna potřeboval.

Měl jsem zrovna jednu ze směn v čajovně, když se zde objevila Královna Anna a Král Desmond Stylesovi.

Královská rodina v naší zemi byla velice uznávaná a milovaná lidmi.
Král s Královnou měli dvě děti, princeznu Gemmu, která se nedávno provdala do jiného království.
A syna, prince Harryho.

Ten byl o dva roky starší než jsem já, bylo mu dvacet let. Pamatuji si, že jsem ho viděl často v novinách, líbil se mi.
Byl přesně typ muže, kterého jsem si k sobě představil.
Bohužel byl zřejmě hetrosexuál, a i kdyby nebyl.
O takovou nulu jako jsem já, by si neotřel ani boty.

Král s Královnou, poseděli v kavárně delší čas. Sem tam jsem k nim hodil očkem.
Po hodince se otevřeli dveře a dovnitř vešel princ Harry.
Byl krásnější než na fotkách. Měl na krátko střižené vlasi, upnuté tmavé kalhoty, k tomu srdíčkovanou košili a přesto sáčko.
Mohl jsem na něm oči nechat. Obsluhovat je šel můj kamarád Niall.
Zatímco jsem připravoval objednávku, koukal jsem po očku k jejich stolu.
Jeho gesta a hlavně ďolíčkový úsměv mě dostávali dokolen.
Když už jsem asi po milionté byl zahleděn na tu krásu před sebou, stalo se něco nečekaného.
Harry pozvedl hlavu a podíval se na mě.
Chvíli si mne jen tak prohlížel, a pak nemůžu tomu uvěřit, usmál se na mě.
On se na mě ubohého kluka usmál.
Měl jsem sto chutí skákat do vzduchu.

Řvát jako fanynka která mluvila se svým crushem.

Jenže jak to v mém životě bývá, vše se pokazilo.

Do čajovny vešel můj nevlastní otec s bratry.
Harryho pohled se stočil na ně.
Víc jsem vidět nepotřeboval.
O mě prostě nikdy nezavadí, jsem budižkničemu.
S pocitem méněcennosti se přesunu do skladu, kde začnu pomáhat Paulovi s vykládáním zboží.