Drahý,Je to dávno co jsem se rozhodl své myšlenky napsat veřejně, tak aby to nemohl nikdo zpochybnit.
Je to už dlouhý čas, který uplynul od dob, kdy bylo vše jednoduché. Kdy každý tvůj úsměv a dotek patřil jen mě, a já se nebál být sám sebou.
Ty časy jsou pryč. Byla možnost je vrátit zpět, ale na to sem se až příliš bál.
Naštěstí moje maminka mi ukázala spravný směr a já se jím vydal, s vírou že ve mě věří.
Poté umřela a já ztratil svůj směr. Opět.
Řekli mi, že láska jako byla ta naše dlouho nevydrží. Já jim uvěřil. Tehdy jsem byl příliš mladý na to, abych si uvědomil co je a není pravda.
Raději jsem tě odstřihl, bylo to jednoduší, než vídat tvou zraňěnou tvář za kterou jsem mohl já.Nebyli to nejlepší roky mého života. Svůj žal jsem utápěl na dně skleničky, své tělo vláčel po různých večírcích. Vrátil jsem se ke starým zvykům, schováváním sama sebe za lež.
Byl to další ze dnů, kdy jsem přidával sůl do tvých otevřených ran.
Moje fotky s ní.
Každá z nich ti jistě otevřela ránu způsobenou mým odříznutím.
Čekal jsem že podáš žádost o rozvod. Ale i přesto jak moc zlomený jsi musel být, jsi se k tomu nikdy neodhodlal. Stále jsme byli manželé.Nikdy jsem Tě nepřestal milovat, ač mi bylo řečeno že jsem hlupák.
Zabralo to nějáký čas, protože mi došla energie. Hrál jsem dlouho někoho o kom jsem slyšel, že bych jím měl být. Popravdě nyní už nemám moc na výběr. Omlouvám se zlato, že jsem tě zranil. Uvědomil jsem si to, přeju si abych to viděl celou dobu.
Bylo to těžké, ale nakonec jsem se odhodlal. Sedl jsem na první letadlo, které mířilo za tebou.
Víš jak špatně snáším naše hádky, ale konečně jsme měli rozhovor v tváří tvář. Mluvili jsme o všem i o věcech které jsme si předtím neřekli.
Chvíli to vypadalo, že je tvé srdce natolik mnou zlomené a nedá se to ničím napravit. Bál jsem se tvé nenávisti, kterou jsi mohl cítit vůči mě. Popravdě bych se ani nedivil, kdyby jsi to tak cítil.Ukázalo se že jsi anděl. Nevzdal jsi to semnou po tom všem a dal mi další šanci.
Nemohl jsem být šťastnější. Cítil jsem se správně.
Pak přišla chvíle kdy jsem tě mohl spatřit na pódiu.
Mýlil jsem se, ten okamžik největšího štěstí bylo slyšet od tebe "You're still the one i run to. That on that i belong to."
Měl jsem co dělat abych zadržel slzy ve svých očích. Tvůj pohled, tvůj hlas. Věděl jsem, že i ty jsi ten jediný za kterým vždy poběžím, ten ke komu patřím.
Byl to náš jedinečný okamžik.Od té doby se staly věci kolem nás opět jednodušími. Ač jsme se skrývali. Byli jsme zas zamilovaný a milovaný.
Díky tomu jsem se stal opět kreativním. Dopsal jsem písně na své první album. Nikdy nezapomenu tvou tvář, když jsem ti je poprvé zpíval. Tvé oči plné dojetí a lásky.Bouhžel jak už to chodí, každá chvilka štěstí je vykoupena bolestí. Netrvalo to dlouho a já byl opět na dně. Opět se omlouvám miláčku, nechtěl jsem ti ublížit. Nechtěl jsem být zlý. Znáš mě, víc než kdokoliv jiný.
Tentokrát si i přes mé chování zůstal, byl jsi tu pro mě i pro mou rodinu.
Chápal jsi mé chování, ač jsem se k tobě nechoval fér.
Smrt mé sestry bylo dno, které jsem málem nepřežil. Jen díky tobě a tvé podpoře tu stále jsem. Díky tobě jsem si uvědomil, že musím být silnější. Ty mě děláš silnějšm.Nyní jsme dvě srdce v jednom domově. Jsme silnější než kdy dřív.
Trvalo to roky, zažili jsme jiná podia, ale podívej jak jsme došli daleko z Princess park.
Miluju tě Harry Stylesi, vždycky budu.Navždy budeš v mém srdci Hazza.
Tvůj Louis Tomlinson💙💚 Styles.
Zdravím všechny své čtenáře. ❤
Doufám že se Vám tato jednohubka, kterou jsem si napsala na Larry výročí. Bude líbit. Bouhžel nebyl čas jí zveřejnit dřív.
Mějte se krásně🍁🍂
ČTEŠ
My Life with Music
FanficLouis William Tomlinson 💙💚 Harry Edward Styles. Jednodílové povídky na Larry ship. Znova publikováno bez editace a oprav. Za chyby se omlouvám😊