My Life with Music

All I want

Pokračování povídky Believer.

Z pohledu Harryho.

Když si má matka něco uzme do hlavy, tak to musí být.
Momentálně si uzmula stěhování do Londýna.
Já kvůli ní musím opustit své přatelé.
Svou pověst, pracně za ta léta vybudovanou.
Měl jsem vztek.

Jenže, po pár dnech v Londýně se to změnilo. Zjistil jsem, že i tady mohu mít svůj starý život.
Být kápo.
Našel jsem si kámoše, bydlí přes ulici.
Jmenuje se Zayn Malik.
S ním a jeho holkou Pierre jsem chodil ven.

Když mě nebavilo křenit jim, a hlavně, toužil jsem po tom být nejlepší boss party, musel jsem si najít holku.
Pierre mě seznámila s Taylor.
No nebyla špatná.
Jelikož se Zaynem chodili na uměleckou, tak jsem se tam přihlásil taky.
Přece jen můj sen je být zpěvák.

Moje dětství bylo užasné. Měl jsem svého kamaráda.
No kamaráda, už jako malý jsem zijstil, že mě budou přitahovat né jen holky.
Hrozně se mi líbil. Nejraději jsem si s ním hrál na doktory a nebo na maminku a tatínka, přičemž on byl maminka.
Jmenoval se Louis, a měl ty nejkrásnější oči, které jsem doposud mohl vidět.
Ale to byl můj život v dětství.
Kamarád se odstěhoval. A já se změnil.
Vyrostl jsem, a jelikož mě za bisexualitu, párkrát zbili.
Rozhodl jsem se jí skrýt.

Začal jsem posilovat.
Stal se ze mě kápo party. Od té doby si na mě nikdy nikdo nedovolil.

Hned první týden na umělecké škole, jsem potkal někoho, koho bych nečekal.
Louise Tomlinsona.
Nečekal bych, že tak zkrásní.
Je menší postavy, vyhublejší.
Nádherné modré oči, a ten zadek, pane bože hned bych s ním něco proved.

Co mě dost překvapilo, byli naslouchátka. Nechápal jsem co se mu stalo.
On jako neslyší?
Ale i přesto vypadal naprosto kouzelně.
Jenže, kvůli své pověsti, jsem mu ublížil.
Musel jsem.
Kdybych ho nezlomil já, zlomil by ho Zayn, nebo Tay.
Za tu dobu co s nimi jsem, vím jak krutí umí být.
Bylo mi ho líto, viděl jsem jak mu to zlomilo srdce.

Od Tay a Zayna jsem se chvíli po tom trhnul, a šel do kavárny.
Dnes je asi den Tomlinsonů, protože u jednoho stolečku spatřím Lottie.

,,Lottie? Lottie Tomlinson?"

Přijdu k ní.
Ona zvedne hlavu, a podezíravě na mě kouká, než mě pozná.

,,Harry? Harry Styles, ten malej zelenookej kluk od vedle?"

Vstane a usměje se.
Obejeme se a spolu posadíme.

Lottie se pustí do vyprávění.

,,Víš jak moc si Louisovi scházel? Často o tobě mluví i teď.
Až zijstí, že jsi tady bude k nezastavení."

Zasměje se Lottie.
Já už si tak jistý nejsem, jestli o mě bude mluvit, tak jedině ve zlým. Ublížil jsem mu.

,,Víš Harry, Louis to neměl lehký.
Když mu bylo deset let, onemocněl.
Vypadalo to na klasickou Angínu.
Doktor mu předepsal antibiotika.
Ta nezabírala a tak ho hospitalizovali.
Jenže dávka antibotik, které mu byli podávany byla velká, a Louis díky tomu přišel částečně o sluch.
Mamka se z toho zhroutila, bála se o něj. Nakonec mu byli dány naslouchátka.
Jenže Louis je nechce moc nosit.
Od jedenácti byl za svůj hendikep šikanován. Kdyby se neobjevil Niall, asi by už nežil.
Tenkrát se pokusil o sebevraždu," rozbrečí se Lottie.

Jestli jsem se předtím cítil hrozně, tak po tom co mi řekla Lottie, cítil jsem se jak největší sráč pod sluncem.
Pravě jsem ublížil člověkovi, který se kvůli šikaně pokusil o sebevraždu.
Obejmu Lottie a nechám ji vyplakat na rameni. Vím, že až mě potká příště, bude mě nenávidět.